Recenze: EPILOG – Providence Asylum /2021/ Smile Music
Šleha z čistého nebe…
EPILOG jsem ani nezachytil, natož abych o nich měl byť jen zběžnou povědomost. Mohl bych jednoduše konstatovat, že EPILOG jsou další power metalovou smečkou v řadě, jenže v jejich případě to není úplně jednoznačné. „Providence Asylum“ vychází z klasického rockového základu a provařené power metalové šablony jsou pro ně prostě příliš omezující. Prvním vodítkem, že je zde něco jinak, je zvuk – žádná digitální umělotina, notoricky známá z tun alb všude kolem. EPILOG zní maximálně přirozeně, jako by se záměrně vyhýbali blyštivému pozlátku přílišné dokonalosti a nacházeli své priority v odlišných zdrojích.
Potkati Švéda v českých zemích bylo běžné v sedmnáctém století, v současnosti je to zjev ojedinělý. Jednoho takového Švéda zlanařili EPILOG za mikrofon. Zde se naplno projevuje má neznalost situace - Rob Lundgren v kapele funguje už nějaký čas, „Providence Asylum“ je již třetím albem, které s EPILOG nazpíval. Jeho ostrý ječák k muzice bezvadně pasuje, zdůrazňuje power metalovou rovinu a zároveň ponechává dostatečně výrazné hard rockové a klasicky metalové prvky, které EPILOG sympaticky odlišují od nepočetnější power metalové frakce, kde se už mám pomalu problém vyznat kdo je kdo. Co EPILOG schází, je šablonovitost. Klidně by mohli skočit po prvním vzoru, který by ležel nejblíž a jsem schopen uvěřit, že by jim to bez zádrhele prošlo. Tím spíš s uspokojením shledávám, že EPILOG nejedou na efekt, nýbrž si šlapou vlastní cestičku. Nespornou výhodou budiž, že se nemusí tlačit s ostatními v hlavním směru, kde je hlava na hlavě a podstatně vydýchanější vzduch. Ukotvení EPILOG v klasickém základu je nejvíce znát v pojetí klávesové sekce, klávesy nejsou příliš vytaženy do popředí, jak tomu bývá kolikrát zvykem a ne vždy to je ku prospěchu věci. Zde je tomu téměř naopak, klávesy plní roli významného spolutvůrce atmosféry a různých nálad podle povahy skladeb, aniž by zbývající nástroje převálcovaly. Občas se tváří, že tam nejsou vůbec, ale vezměte na to jed, že tam jsou neustále. Stejně tak jsou v hudbě EPILOG stále přítomny prvky hard rocku a klasického metalu, hozené do současné power fazóny, přičemž se šikovně a přitažlivě mění poměr jednotlivých přísad. Robův vokál přidává skladbám na napětí a dramatičnosti, jeho barva a razance se citlivě přizpůsobuje charakteru konkrétní skladby a je úplně jedno, zdali své hlasivky žene do výšin v ostřejších momentech nebo jitří emoce v baladických pasážích, jeho absolutní jistota působí naprosto samozřejmě, ale všichni dobře víme, že když se něco umí, zdá se to jako brnkačka. Umět včas ubrat na intenzitě a skladbu „neuřvat“, vnímat její charakter a podle toho „srovnat“ hlas, to je dar minimálně rovnocenný, ne-li cennější než pětioktávový rozsah a především vyjádření rozdílu mezi přednesem a zpěvem.
Ještě nedávno jsem věděl o EPILOG prd a byl jsem se svou nevědomostí v pohodě. „Providence Asylum“ dost možná není úplně dokonalé album, ale těch pár možných nedokonalostí a těžkopádností nepovažuji za něco, na čem by album tratilo. Sterilních dokonalostí si užíváme v bezpočtu forem dost a dost, tak proč si dávat zrovna teď repete. „Providence Asylum“ je především spontánní metalové album plné silné a osobité atmosféry, pevně ukotvené v rockové tradici propojené s melodickou současností bez náznaku lapání po dechu po prvním kole. Je to málo? Ani náhodou!!!
Medyed
Komentáře