Recenze: Endless Main - II (2017)
Vsadil bych poslední drobné, že většina z Vás o téhle kapele nemá potuchy. Já čekal od již druhého alba téhle slovenské party cokoliv, jen ne to, co se na mě z CD vyvalilo. Moje slabost pro silový mix metalových stylů se znovu ozvala s plnou intezitou a dala vzpomenout na spojité nádoby NEVERMORE a SANCTUARY, symfonické mágy SYMPHONY-X a prachem trošku zapadané ARK, které zde zmiňuji jen pro základní orientaci. ENDLESS MAIN jsou natolik svébytní, aby neměli zapotřebí si krýt záda přílišným následováním velkých vzorů, základ je sice naprosto zřejmý, dále se však děje úžasná záležitost, album nemající pražádný problém se hravě popasovat se světovým průměrem na pomezí power / sympho metalu a přidávají ono podstatné „něco navíc“, čehož není jenom „něco“. Je toho, jak se u nás říká „hafo“, počínaje vynikajícím zvukem (což považujme za standard – mastering proběhl v Brazílii zásluhou lidí kolem André Matose, což je rovno kvalitě potvrzené kulatým razítkem), přes strhující energii, kvalitní instrumentaci a vydatnou porcí emocí konče. Loňský chvalozpěv na prozatím poslední studiovku SEBASTIEN, kterou jsem považoval na dlouhou dobu za nedobytnou, má mladšího sourozence. Obě alba se až tolik nepodobají, ENDLESS MAIN jsou méně elegantní a vzdušní, svou čistě power speed podobu s tímto albem zanechali za obzorem, aby značně poporostli. Tato část výrazu ENDLESS MAIN zcela nevymizela, stala se „pouze“ jednou ze součástí variabilního výrazu ENDLESS MAIN, který osciluje od speedové melodiky až po thrashovou drsárnu, vše organicky propojené v jeden funkční celek. Tento přístup neomezený mantinely metalových subžánrů zvolili i Poláci SKAZA, které jsem měl na parádě relativně nedávno, jejich počin rovněž nedopadl vůbec špatně, tady se však jedná o ještě šťavnatější a výživnější výlet, který ze začátku tak ani nevypadal. Všechna ta energie, mňamky pro sluchovody a instrumentální cukrátka se rozbalují postupně s narůstajícím počtem poslechů. „II“ není rozhodně albem na jeden poslech při rodinné oslavě, když jsou všici napití, k poslechu a k tanci. Na to Vám bude stačit kterákoliv osvědčená značka všelidové zábavy určená právě k tomuto účelu. ENDLESS MAIN servírují krmi, která nemá daleko k malé michelinské hvězdičce, někteří ji nedocení a vrátí se ke smažáku a hranolkám (nic proti tomuto bezmasému pokrmu, i já si na něm čas od času pošmáknu, stejně jako občas zhltnu i langoše nebo párek v rohlíku), ale...pocítit šmak prvotřídního pokrmu pro mé sluchové receptory, ten pocit si nikdy nenechám ujít, a nemusí to být kolikrát nikterak složitý recept. Komplikovanost nikdy negarantuje samozřejmost kvality a úspěchu a progrese nikdy nebyla termín ani zčásti shodný se složitostí a náročností. Vedle téměř jazzových záležitostí zde máme i skoro primitivní věci a mnohdy i od stejných interpretů, takže škatulky vyhodit a soustředit se na hudbu samotnou, zapomenout na pro mnohé z nás neznámé jméno, pro usnadnění si třebas představovat, že se z reproduktorů hrne něco známějšího a světsky pomíjivě slavnějšího. ENDLESS MAIN jsou se svým druhým albem hotovou kapelou, která svou hudbou jasně přesvědčuje a nemusí se nijak zvlášť lámat v pase. Vše dotahuje grafická stránka alba, o což přicházejí držitelé digitálních kopií. Vše zapadá tam, kam má a výsledný celek vážně stojí za to, a za co??? Za poslech....za více, než malé množství poslechů a závislost, která neškodí zdraví, ba co více, duševní zdraví rovná a posiluje...toto tvrdí zcela duševně a fyzicky příčetný …
...Medyed
Komentáře