Recenze: EMPYREAL SORROW – Præy /2020/ vlastní náklad

S EMPYREAL SORROW se vracím v čase, kdy jsem v této podobě objevil melodický death metal na přelomu tisíciletí. Tím nechci hlásat do světa, že se tito sympatičtí Bavoráci záměrně zakonzervovali ve výrazu zpřed dvaceti lety. „Præy“ ale v každém případě čerpá z toho nejpodstatnějšího, co melodický death metal za dvacet let pustil do světa, přičemž znějí přiměřeně době vzniku alba. Ještě k tomu zvuku – je mi blízký hned ze dvou důvodů. Prvním důvodem je přirozenost – EMPYREAL SORROW zní organicky, přirozeně a vyhýbají se digitální sterilitě. Tím druhým je právě ta dvacetiletá stopa, která je krásně slyšet i ve zvuku, jenž jasně (netuším, zdali to byl záměr nebo spontánní proces) odkazuje na již zmíněné stylotvorné období.

EMPYREAL SORROW se projevují krom jasné a nepřeslechnutelné inspirace zlatým fondem melodického death metalu jako poměrně originální skladatelé, tudíž nemám příliš pocit ten, že bych některé riffy, případně melodie už někde v lepší podobě už slyšel. Skladby nemají tendenci splývat do jednoho beztvarého útvaru, mají pevnou strukturu, která funguje kolem výrazných melodií a ústředního riffu, na něž se posléze „nabalují“ další vcelku zajímavé a řekněme i civilní a sympaticky obyčejné nápady věrné žánru, kdy z toho je téměř vždy velmi příjemná a přitažlivá záležitost. Výsledkem je totiž vícevrstevnatá kompozice vystavěná na základní kostře, žádná pseoudomelodická rádobymetalová marmeláda, kterých vylezlo po přelomu milénia jako žížal po dešti a jeden to ani nestíhal zašlapávat… :-D Tady je to ovšem jinak, funkční, přirozená a emotivní výstavba jednotlivých položek alba nepřipouští pochybnosti o čistotě úmyslů pánů hudebníků :), bez křiklavého laciného obalu, bez okázalých gest složili, nahráli a vydali. Na tom, že „Præy“ nedisponuje nákladnou produkcí a lze na něm samozřejmě najít nějaké ty blechy a méně originální momenty, prdlajs sejde, v celku se to bez problému ztratí. Vokál nezůstává u jedné konstantní polohy, dominantní výše položený skřehoták, který by se rozhodně neztratil ani u leckterých black metalových černokněžníků, pravidelně odbíhá k čistším polohám a není mu cizí ve vhodném okamžiku přejít do hlubších poloh. Má dostatečnou sílu a průraznost, ta se naplno projevuje v melodických pasážích, kdy je zátah vokálu velice příjemný.

S přihlédnutím ke skutečnosti, že EMPYREAL SORROW jsou prakticky novou kapelou, zní „Præy“ velmi jistě a dospěle s nepochybným potenciálem do budoucna, „Præy“ je albem, které nováčkovskými neduhy trpí v minimální míře, upřímně řečeno, dokud jsem nezačal zjišťovat bližší informace, měl jsem pocit, že poslouchám daleko věkovitější kapelu. Má daleko do emoční prázdnoty, a už vůbec nelze hovořit o nějakém typizovaném umělém prefabrikátu v x-té verzi. Kde už se pomalu zdálo, že bylo řečeno naprosto vše a nelze absolutně ničím zaujmout a překvapit, EMPYREAL SORROW přišli s jasným vzkazem – i tam, kde zeje v zemi hluboká díra podle obecně rozšířeného povědomí o ukončené těžbě, lze toho mnoho najít, i když mnozí zde už nenašli zhola nic. A to neplatí pouze o melodickém death metalu, můžeme zajít mnohem dál proti proudu času, poctivých zdrojů inspirace najdeme více, než dost a na to, že by podle některých chytráků měli staří psi dávno čuchat kytky zespod, jsou stále velmi čilí a co víc, je zde spousta skvělých následovníků. Všechno je jinak, ale psssssst…je to tajný!!! :) :) :)

Medyed

facebook.com/empyrealsorrowmetal/

empyrealsorrow.de/