Recenze: ELYSIUM - The Path Of No Return /2019/ Slovak Metal Army
Týnečtí ELYSIUM nejsou na české scéně v žádném 
případě novým jménem. Ovšem s tímto albem začíná oficiálně nová etapa jejich existence. ELYSIUM nabyli o řád divočejší podobu, v nejlepším smyslu zmoderněli, a především po všech stránkách dospěli. Ti z Vás, mně nevyjímaje, kdo jste viděli kapelu na pódiu minimálně tři roky zpátky, nebudete ze změny nijak překvapeni. Přerod probíhal v postupných krocích a s Bejvem za mikrofonem se z ELYSIUM stala kapela, která naživo nadělá z kubíkového smrku hromadu třísek (viz poslední tři ročníky epesní ekšn „Týnecký mazec“ a taková veselá příhoda, kdy Bejvovi při doskoku ujely nohy a přistál na mně i se stoličkou z pódia. Jelikož nejsem konstitucí zrovna prchlý vězeň z Mauthausenu, tak dopadl vcelku do měkkého). Mnohé skladby si odbyly živou premiéru dostatečný čas před vydáním „The Path Of No Return“, pročež jeho vydání je naprosto logickým a přirozeným završením přerodu kapely.
S úvodními tóny „The Path Of No Return“ je vymalováno. „Meeting With Angel“ je explozivní směs technického death metalu a deathcore (když už mám použít ty šílené škatulky), s významným přesahem do vlastního hudebního světa, což je v těchto vodách situace na metál a diplom. Bejv má hlásek jak rozběsněný tur domácí, ženoucí před sebou v ulicích Pamplony houf zoufalců. Kytary jsou hutné a ostré jako pily harvestoru a přitom jsou hravé a zvukově barevné, k tomu přesné a technické bicí s dunivou basou obstarávají luxusní rytmickou sekci. „Death Without Rope“ valí před sebou těžký sud s dehtem, pomalu se valí kupředu tempem plným zvratů a technických vychytávek, které tam nejsou jen, aby tam byly. kladba postupem času vykvete hodně zajímavým způsobem do solidního nihilismu, až se řídké osrstění ježí. „Madness Buried Deep Inside“, věrně názvu kreslí atmosféru potlačovaného a v hloubi pohřbeného šílenství ve velice jasných konturách. Variabilní riffování včetně střídání pomalého a kulometného tempa tu náladu šílenství mysli věrně vystihuje. Někde poblíž asi někdo topí holinkama, protože začal padat černý sníh. „Black Snow“ točí melancholické a ultrarychlé pasáže, které rychlosti nedbaje jsou napěchované zajímavými nápady v objemu, že by z nich šlo poskládat minimálně celé EP a důrazně doporučuji krom skladeb ostatních zrovna téhle věnovat patřičnou pozornost a čas. „The Way Of Expectations“ je oním poslem z temnot, který nám dal nekompromisně vědět, kam se chce kapela ubírat. Já osobně jsem byl trochu napnut, zdali tahle věc na albu bude, páč tohle je moje hitovka a jsem nadšen a „wau“ potěšen, že tenhle protitankový granát slyším i na regulérním albu. „Dreaming About End“ spustí palbu s první vteřinou, nehorázný plamenomet, nezapomínající na promyšlenou strukturu a cit pro skladbu jako celek. Bejv vytahuje ze zásoby pestrý rejstřík vokálních poloh, ještě více zpestřující již tak pestrou skladbu. „Blindness Of The World“ se noří do temnějších vod, houpavé tempo a monotónní riff, pozvolna se sunoucí pod diktátem přesných bicích. kladba zrychluje až ve své druhé polovině, vzápětí se láme zpět do předchozího vzorce, ovšem už v o dost drsnější verzi. „The Infinite Reality Of Everyday Life“ je snad nejméně sevřený kousek na albu. Netlačí tak silou na pilový kotouč, ačkoliv brutality příliš neubylo. Vtip je v tom, jak si kytary křepčí. Nejsou tolik přikovány k rytmu a kouzlí jednu mňamku za druhou. „Behind The Wires“ se zčásti opět vrací k jednolitější řeži, zčásti si ponechává široký záběr pro techniku a kytarové kotrmelce. Neustále se něco děje, co drží pozornost na mezních hodnotách, dokud nezazní poslední takt a poté zmizí do ticha a albu je konec.
ELYSIUM s albem nechvátali a to, co se na mně vyvalilo, mě nedalo ani píď prostoru na moje tradiční sejčkování na téma metal a deathcore. Zde je naprosto šumafuk a egál, že tam těch prvků aktuální metalové moderny je jak naprděno, ba co víc, ty death metalové elementy jsou stále krásně slyšet. „The Path Of No Return“ je moderní metalový extrém ve špičkové kvalitě, a vovovovotom to je…
Medyed
Komentáře