Recenze: Edain - Rephrased (2018)

Pojem progresivita se nechá chápat mnoha způsoby. Od maximálního využití novátorských postupů po na dřeň ohlodanou syrovost. EDAIN se progresivity chopili s přehledem jim vlastním. S vědomím, že jejich předchozí album jsem totálně zazdil, beru jako referenční vzorek album předcházející „Of Those Who Worship Fire“. Událo se mezitím mnohé, nejslyšitelnější (nebo spíš neslyšitelná) je naprostá absence jakýchkoli vokálů a vzdušnější produkce. Příjemná a mému uchu sympatická koketérie s jazzovými kotrmelci výraznější měrou promlouvá do struktury skladeb a dává jim širší výrazový přesah a více prostoru pro pohrávání si s atmosférou. Pak ani tolik nevadí, kterak se EDAIN postupně metalu vzdalují, jelikož to, čeho je „Rephrased“ plné, nezavdává ani kouskem myšlenky pochybovat ani křivit ústa. „Najazzlost“ alba s sebou nenese nutnost trávit jeho poslechem měsíc v kuse, abyste ho dostali pod kůži. „Rephrased“ si zachovává značnou přívětivost vůči posluchači, a to i k tomu posluchači, který relativně komplikované nahrávky zrovna dvakrát nemusí. Co mě zaujalo hned při prvním poslechu, je nápaditost výstavby skladeb, teda ne že by předchozí alba byla hloupější… Na „Rephrased“ se významně projevilo rozšíření tvůrčího kluziště postupným vývojem, ctícím směrování kapely a typické atributy jejich pojetí metalové, nebo aktuálně i rockové progrese. 

Máme-li naposlouchány předchozí zářezy v diskografii EDAIN, v rukopisu kapely se nic dramatického neudálo, a nemějme strach, že z EDAIN zůstal pouze název a Houstone bude problém. Absence vokálu ovšem otevřela branku náladotvornosti a dala výraznější prostor vždy i předtím nápadité instrumentaci, hře s pocity a náladami a neméně i promyšlené struktuře skladeb, Vše toto tu již bylo měrou vrchovatou, ovšem v podobě „Rephrased“ to v podobě pozvolného a spontánního toku vylezlo ještě výrazněji na světlo světa. Jedna skladba se plynule přelévá do druhé, jako části jednoho poutavého příběhu rozděleného na několik částí s vlastním dramatem. Vyvážená dávka melancholie, muzikantské rafinovanosti, až dětské hravosti a potřebné porce očistné energie, která v plné míře zamezuje vzniku sice precizní, nicméně akademicky studené konzervy, dělá z „Rephrased“ naprosto dospělé progresivní album, které je i přístupné (po předchozím letmém zácviku, počítaje s vnímavým publikem) pro širší posluchačskou veřejnost. Na okázalá gesta se v případě „Rephrased“ nehraje, pimprlového divadla si ostatně užijeme dosyta jinde a není vůbec třeba jej tahat do našich končin. EDAIN si vystačí s vlastním střelivem, kterého mají evidentně hojné zásoby, a navíc ho ve volných chvílích dále upravují k vlastní spokojenosti. Pestrost výrazu bez popření vlastní minulosti lze bez uzardění porovnat s pozdnější etapou BLUE EFFECTu, kdy se to jazzovými elementy taky zrovna nepaběrkovalo, byť je to příměr pouze co do principu. Stejně tak by se dalo vzpomenout na mistry OPETH...ani v tomhle případě to nebude úplně špatně a mimo mísu. Těch nejrůznějších paralel lze pravděpodobně nalézt určitě více, ale nehodlám těch zavádějících příkladů uvádět přespříliš. EDAIN tu jsou především sami za sebe a jejich aktuální placka je toho tím nejpádnějším důkazem. „Rephrased“ je dále i tím nejpříhodnějším názvem pro album, které vlastně ani žádné fráze nemá, promlouvá beze zpěvu snad ještě důrazněji k nitru posluchače. Lze mluvit o nejlepším albu EDAIN? Dost možná....to ale Medyed nechá čistě na Vás.

Medyed

bandzone.cz/edain
facebook.com/aphrodisiacmetal
edain.bandcamp.com