Recenze: DYSANGELIUM – Jonestown /2024/ vlastní vydání

Žil jednou jistý Jim Jones, jemuž jeblo v palici, a to pořádně. Založil si sektu, ve které, jak to v sektách chodí, byl středobodem a uctívanou osobou – vlk uprostřed ovcí, se kterými si může dělat co se mu zlíbí. Zásluhou jeho charismatu a rétorickým schopnostem se mu podařilo zmanipulovat a kolem sebe shromáždit tisíce stoupenců ve společenství nazvaném „Chrám lidu“. Vše vyvrcholilo po přesunutí sekty do Guayany, kde se udála největší masová vražda všech dob z popudu tohoto magora po zjištění, že se mu jeho stádečko po nechtěné návštěvě kongresmana Ryana s největší pravděpodobností rozuteče. Téměř tisíc obyvatel Jonestownu spáchalo buď sebevraždu kyanidem nebo bylo bez milosti zavražděno. Ono hrůzné místo se jmenovalo Jonestown.

DYSANGELIUM se kontroverzním tématům nevyhýbali a výjimkou není ani „Jonestown“. Děsivé stránky lidské povahy pravděpodobně nikdy neztratí na aktuálnosti a je třeba je připomínat, a ne strkat před nimi hlavu po pštrosím způsobu do písku a dělat, že je vše zalito sluncem. Svět ve skutečnosti není tak hezké a radostné místečko, jak se nám v pohodlí a blahobytu žijícím mylně zdá. Veselé ani radostné není ani samotné album, atmosféru beznaděje a zmaru se DYSANGELIUM podařilo do skladeb zakomponovat velmi věrně a album může s klidem plnit roli jakéhosi děsivého soundtracku k celému šílenému příběhu, který se roku 1978 udál a dodnes působí jako hrůzná noční můra.

Na předchozí „Mohamord“ jsem pěl ódy, a nebylo to jen dočasné hnutí mysli, deska zní vražedně do dnešních dnů. S „Jonestown“ ne, že bych měl nějaký zásadní problém, ale působí odlišně. Na účinek s plnou silou jsem si musel počkat podstatně déle. Soudit podle počátečního dojmu, nebyla by to zase taková hitparáda, jakou bych po předchozím death metalovém hodokvasu čekal. „Jonestown“ je náročnější na poslech a potřebuje více času na vstřebání. Propracovanější a vrstevnatější struktura skladeb nepůsobí na první našlápnutí a bez decentního posluchačova vykročení naproti v podobě obětování trocha času a pozornosti se neobejde. Jinak se dostavuje dojem vyprázdnění a emoční placatosti, se kterým jsem chvíli bojoval. Album zdobí excelentní, do detailu zmáklá produkce, zvuková dokonalost se naštěstí neutrhla z řetězu do sterilní fáze, kytary dostaly hutný, brutálnější zvuk. Společně s temnou tísnivou atmosférou a melodickými pasážemi se kytarové riffy doslova zařezávají do uší a postupně se na povrch prokousává řada vysloveně skvělých momentů.

„Jonestown“ rozhodně není deska na první dobrou. Působí pozvolna, však s o to trvanlivějším výsledkem. S DYSANGELIUM to je jako se zlobry – ti mají taky vrstvy. Vrstev v případě „Jonestown“ přibylo, stejně jako temných a skličujících emocí, vyplývajících z tématu.  DYSANGELIUM se s „Jonestown“ posunuli dál směrem k emotivnějšímu výrazu a jsou vyzrálejší po všech stránkách. Na horor nemusíme čučet v telce, pusťte si „Jonestown“ a zavřete oči, možná se budete bát v noci na záchod.

Medyed

facebook.com/Dysangeliumoriginal

https://bandzone.cz/dysangeliumcz

instagram.com/dysangelium/