Recenze: DYMYTRY – V dobrým i zlým /2024/ vlastní vydání

S „Pharmageddonem“ to u mě DYMYTRY vyloženě nevyhráli, mírně řečeno. Místy jsem už přežvykoval piliny a něco mi říkalo, že se něco stane. Deska mi připadala vyčerpaná a bez energie, možná jsem to takhle úplně nenapsal, ale veškerá nepohoda a třecí plochy se prostě projevovaly. Když pak Protheus oznámil odchod a start sólové kariéry, ani jsem se tomu nedivil. Jenže koho místo něj, dokonce tahle otázka padla jeden pátek, kdy jsem vyrazil na pivo do naší hasičské nálevny. Když už se řeší uvolněný mikrofon u DYMYTRY i u nás, jdou všechny srandy stranou. Vyslovil jsem nahlas svůj soukromý tip, že to nakonec dopadne přesně takhle, považuji za náhodu…ale vyšlo to. Noid je přirozený sympaťák a silná individualita, a navíc do kapely pasuje, takže myslím není příliš co řešit – za mě určitě (a nejen za mě, dítka by mohla vyprávět, jak jim pomáhal setřást trému před společným koncertem).

Tak, úvodní omáčku máme zkrku, co bude dál? Motají se DYMYTRY v kruhu v setrvačnosti, roztočené především „Revolterem“, nebo přece jenom došlo na opětovné dobytí pozic? Ano i ne, ale pěkně postupně. Ony se ty pozice ani znovu dobývat nemusí, když dobudete jiné. DYMYTRY díky Noidovu odlišnějšímu vokálnímu projevu zní prostě lehce jinak, a nemusí tomu tak být pouze díky zpěvu. Sice jsem fakta kolem alba nestudoval nijak do hloubky, nicméně Noidův podíl na podobě skladeb je slyšet. Myslete si o současných DYMYTRY, co chcete, ale jejich aktuální forma stojí minimálně za pozornost. Taky nejsem zapáleným fanouškem mainstreamu obecně, a už vůbec ne moderní produkce, ale pokud zapomenu na všechny věci, které mě spíše odrazují než přitahují, musím skončit konstatováním, že „V dobrým i zlým“ je nadmíru silné a hitové album napěchované energií. Fanoušci drsnější tváře DYMYTRY budou myslím nadmíru spokojeni, „V dobrým i zlým“ je poměrně tvrdá a hlasitá deska. Otázkou zůstává, jestli toho prostoru a rambajzu už není příliš, ovšem co nepoberou moje konzervativní uši, může jiným připadat úplně v normě.

Skladby samotné zní urputně, a přitom s osobitou lehkostí, chytlavé refrény do nich skvěle zapadají. Vlastně ani nemusím řešit, co je na desce navíc nebo dokonce špatně. „V dobrým a zlým“ na mě působí úplně jinak než předchůdce a na to, že se ze mě skalní fanoušek DYMYTRY asi nestane, jsem s deskou naprosto v souladu. Na hřmotnou moderní produkci jsem si nakonec zvládl zvyknout a tím odpadl pro mě zásadní rušivý prvek. SLIPKNOT z Wishe nebo jakže jsem to četl po zveřejnění prvního singlu? Ale kdeže, sice možná první liga v naší malé domovině, ale pokud budou DYMYTRY psát takto dobré skladby a točit desky jako je tahle, rozmyslím si i svoje oblíbené slovo „velkovýkrm“.

Medyed

dymytry.cz/

facebook.com/dymytrycz

instagram.com/dymytry_cz_official