Recenze: DREAM THEATER - A View From the Top of the World /2021/ Inside Out Music
K tomuto 
článku jsem se odhodlával děsně dlouho, už k němu mělo dojít v souvislosti s vydáním předminulého alba „The Astonishing“, a to už je nějaký ten rok zpátky. Nikdy jsem se ale patřičně neodhodlal, jako konzervatorista, kterého sere jeho profesor a kvůli úctě k jeho umění a profesionálnímu respektu mu do očí neřekne, co si myslí a radši se dojde vyhulákat večer do parku a zapije to následně několika škopky. Velmi podobné to je s mým vztahem k DREAM THEATER - vedle nesporné špičkové instrumentace stále narážím na značný stupeň perfabrikace. Jinými slovy, alba DREAM THEATER, ač technicky stále na výši, o které se mnohým zdá v divokých snech, mi poslední roky připadají jako promyšlená a mnohdy rafinovaná, ale přesto skládačka standardizovaných komponentů. DREAM THEATER, stejně jako všem ostatním, roky přibývají. Jejich nesmazatelný otisk na tváří progresivního metalu jim nikdo nevezme a usazeni ve své komfortní zóně, dávno si nemusí nic dokazovat. Kdosi kdysi na adresu DREAM THEATER napsal, že představují to nejlepší a to nejhorší z pop music v jednom. Tedy ne, že bych s tím stopro souhlasil, ovšem rozdělení posluchačů tomu tak trochu odpovídá. Jedni kapelu již odepsali pro vyčpělost a šablonovitost, druzí je vynáší do nebes za hráčskou virtuozitu a originální styl. Je tu však ještě skupinka třetí, které je to jedno - z nejrůznějších důvodů nemají potřebu DREAM THEATER nadpozemsky adorovat a ani na všem nehledají fatální nedostatky.
„A View From the Top of the World“ nemůže posluchače znalého situace ničím nachytat v negližé, obsahuje přesně to, na co jsme u DREAM THEATER zvyklí minimálně deset let, byť alespoň jeden rozdíl rozhodně stojí za zmínku a trochu pozornosti. DREAM THEATER obrazně řečeno vyvětrali spižírnu…album zdá se přece jen nasálo trochu více čerstvého povětří než poslední dvě alba dohromady. Jenže DREAM THEATER to u mě mají vždycky složitější, než by to měly některé kapely tohoto ražení. Začíná to vždy stejně - bez výjimky každé album DREAM THEATER, počínaje minimálně „Black Clouds, Silver Linings“, mi připadalo do jisté míry vyčerpané a bez silného nápadu - sice instrumentálně naprosto v pořádku, ale tak nějak emočně placaté a „akademické“. Vždycky trvá delší čas, než si na sebe „zvykneme“. Jsa ocejchován „Awake“ a „Metropolis Pt.2…“ mám tendenci stále alba následující s těmito peckami srovnávat a očekávat jistou kvalitativní laťku. Že je to prakticky nemožné, je jasná věc. „The Astonishing“ a „Distance Over Time“ jsem nakonec vzal tak říkajíc na milost, i když použitého typizovaného materiálu bylo možná až příliš mnoho (skalní mě asi za ty kacířské řeči budou chtít vsadit do klády na náměstí). Pocity z „A View From the Top of the World“ jsou však o poznání veselejší, a je to s podivem, protože se toho v pojetí a v „akrobatické“ struktuře skladeb změnilo pomálu. I tak je „A View From the Top of the World“ výrazně živější a vzdušnější album. „Octavarium“ je jen jedno a tehdejší tvůrčí chemie je především kouzlem okamžiku, nicméně tahle deska šumí téměř tak příjemně, jako tento, v mé stupnici jeden z vrcholů diskografie DREAM THEATER.
„A View From the Top of the World“ neposouvá DREAM THEATER výrazově ani o píď, a myslím, že už to nikdo ani neočekává. Kdo DREAM THEATER nemůže ani cítit kvůli jejich metodickému stylu, svůj názor jistě nezmění ani s „A View From the Top of the World“. Skalní fanoušek si dozajista užije endorfinové obžerství. A jak se na to tvářím já? „A View From the Top of the World“ dopadlo na každý pád lépe, než jsem čekal. Méně exhibičních kotrmelců a více duše, to je myslím to nejpodstatnější, co „A View From the Top of the World“ přináší.
Medyed
Komentáře