Recenze: DOOMAS – R´LYEH /2023/ Gothoom Productions
Bráním se 
přepáleným očekáváním, minulé počiny DOOMAS však byly natolik vydařené, že ta očekávání vlastně ani nemůžou být příliš při zemi. Z „La Muerte“ a „Portal“ jsem málem s….vyměšoval magi v kostkách a nelze uvažovat jinak, než že tentýž pocit vyžaduji i potřetí. DOOMAS vždy skladby nepěchovali majestátní a magickou atmosférou a nejinak je tomu i na „R´LYEH“, jen s tím rozdílem, že DOOMAS jsou za osm let od debutu o kus dál co do vyzrálosti a promakanosti svého stylu. „R´LYEH“ jde dál prakticky ve všech směrech-je temnější, mohutnější, mnohovrstevnatější a košatější.
Všeho hodně, až bych se pomalu začal strachovat, že se bude více hrát na efekt a první dobrou. Mé úvodní, asi přirozené obavy vyšuměly stejně rychle, jako se objevily. „R´LYEH“ je pro mě zatím poslechově nejnáročnější nahrávkou DOOMAS, je zhola nemožné pochytat všechny odstíny temnoty a melancholie za rekordní čas. Čas hovoří jednoznačně ve prospěch „R´LYEH“ a jistou časovou investici do jeho poslechu považuji za naprostou nutnost, jinak se ochuzujete o úchvatný a mnoharozměrný zážitek. Ne, nenechal jsem se strhnout návalem adrenalinu, na svůj výplod jsem si dopřál dostatečný časový odstup, aby případné přehnané výkřiky nadšení stihly odeznít, stejně jako já stihl vychladnout na běžnou teplotu. Již známé skladby „Abyss“ a „Portal“ za dva roky ničehož nic neztratily ze svého kouzla ba co víc – v rámci alba na mě působí přece jen trochu jinak, než když byly vyseparované samostatně. S patřičným odstupem na mě působí daleko mocnějším dojmem, dost zásadní podíl na tom bude mít podíl kvalitativní vyrovnanost ostatních kousků na „R´LYEH“ obsažených. Není rozhodující, po jaké skladbě zrovna sáhnete. Všechny obstojí samy za sebe a jako celek z nich vyvěrá drtivá síla a magická přitažlivost. Místy jsem ale vyloženě překvapen, i když po vydání EP „Portal“ bych vlastně být neměl. DOOMAS se přirozeným vývojem dopracovali do jakési stylové kapsy pomezi několik metalových subžánrů, které do svého hudebního jazyka absorbovali absolutně famózním způsobem. Osobitý mix doom, death a black metalu se symfonickými tendencemi – v „Ia Kingu!“ je slyšet snad nejvýrazněji ze všech skladeb - pokud bych neměl být překvapen, jsem jistojistě pohlcen, stržen mocným proudem temných emocí počínaje úvodní „Cult Yog-Sothoth“ a závěrečnou „Consumed by the Ocean- Father!“ konče. Nálady se přelévají tu do temné zadumanosti, tu do strhující nabroušené smrště a tasených drápů a stejně tak do mrtvolné nicoty a zmaru, tudíž o jednotvárnosti nemůže být ani slůvka.
DOOMAS vyrostli…tedy ne v tom smyslu, že odteď budou jejich tváře zdobit zdi pokojíčků dospívajících slečen, ale co do hloubky a vyzrálosti skladeb. S „R´LYEH“ se mi zopakovala intenzita pocitů, jaké jsem zažíval při poslechu „La Muerte“, ovšem v citelně vymakanější podobě a výrazněji opanovaným výrazovým prostorem. DOOMAS operují na daleko rozlehlejším území, než tomu bylo před pár lety a činí tak s naprostou jistotou. Doom, death, black, všechno dohromady, říkejte tomu dle libosti, tyto úvahy mají tak jako tak druhotnou váhu. Podstatná je muzika a ta je bez přehánění skvělá. Rok se málem ještě ani nestihl pořádně rozběhnout a máme tu vážného kandidáta na slovenské metalové album roku…a myslím to zcela vážně.
Medyed
Komentáře