Recenze: DONOR - Devět Křížů /2022/ vlastní vydání

Kdysi jsem si lehce posteskl, že česká power metalová scéna je poměrně chudá, tedy co do kvantity. Několik let uběhlo a situace se zdá se zvolna obrací, a to i co do kvality. Druhá deska vsetínských DONOR, kapely, kterou jsem z neznalosti doteď s klidem ignoroval, scénu vydatně obohacuje. „Devět Křížů“ představuje DONOR jako poměrně originální kapelu s jasným a čitelným přístupem z žánru - to sice není nikterak avantgardním, ale přesto příjemně svěžím a nápaditým, vycházejícím z melodické klasiky s počátkem u HELLOWEEN a dalších. V případě DONOR se sázka víceméně na jistotu rozhodně vyplatila, nepouštět se do větších akcí a zručně naplno využít známé prostředky v tomhle případě nepovažuji za vypuštění bobku u zdi.

K většině skladeb z „Devíti Křížů“ kapela spíchla vyvedená lyric videa (zde si nejsem až tak jistý, zdali mnou nalezená videa pochází přímo od kapely, ale pěkná jsou), titulní skladba se dočkala plnohodnotného klipu. Ten by sednul by i k mnohem drsnější skladbě, povraždění novomanželů a svatebčanů je takovým současným volným zpracování reálných tragických událostí z konce 16.století. Vizuál ke skladbám bez problémům sedí a v tomhle množství jsem videa k jednomu albu snad ještě nikdy nezaznamenal…zajímavé…

Navzdory tomu, že mi formou zpracování „Devět Křížů“ nepřipravilo žádné zásadní překvapení, s uchopením tradiční receptury se to má již podstatně jinak. DONOR  totiž disponují velmi solidním skladatelským potenciálem a na skladbách to je po čertech vidět, tedy slyšet. Vynikající zvuk a produkce albu velmi prospívá, dokonalosti je tak akorát, aby z muziky nevyparovala veškerý život. To je bohužel častý neduh moderních produkcí, zabíjející všechnu svébytnost ve prospěch dokonalosti a generické jednotvárnosti. Dělá mi nemalou radost, že nemusím chroupat typizovaný plast a užívat si chytlavé melodie bez pohledu na nablýskané shopping centrum. DONOR si zachovávají neformální vřelost a osobní srdečnost, což desce neskutečně sluší. Samozřejmě pokud se hlouběji do alba zavrtám, nacházím pár věcí, na kterých by se šlo točit za proudu kritických prohlášení ve smyslu, že tomu trochu něco schází v textech, výstavbě melodií a stokrát použité formě. Kdo chce najít, jistě najde. Pokud není zjevný problém, lze ho bez problému vytvořit. To jsou však drobnosti, v celku stažené do pozadí.

„Devět Křížů“ jako zpěvné a bez pejorativního významu hitové album netrpí výraznějšími kvalitativními výkyvy. Poutavá atmosféra a svébytná elegance melodií se drží na velmi zajímavé úrovni, melodika spíše hladí, než aby strhávala a příjemně hladí na duši, zde spatřuji jednu z hlavních deviz a nejsilnější rovinu svébytnosti kapely. Melodie napříč celým albem netrpí upachtěností, jsou maximálně spontánní a přirozeně chytlavé, po vtíravosti aby se podíval Sherlock a ani ten by toho moc nenašel. Pranic nezáleží na tom, že se „Devět Křížů“ nehoní za novátorskými postupy, co mu schází na progresivitě, to bohatě nahrazuje lehkostí výrazu a nápaditostí skladeb.

Medyed

skupinadonor.cz/

facebook.com/skupinadonor

bandzone.cz/skupinadonor