Recenze: Dogma Inc. - Blacksun Flowers (2017)

Popsat tuhle bandu jednou větou je zhola nemožné. Třetí zápis do diskografie těchto výjimečných Slováků totiž popírá veškeré škatulky a jejich hranice, pokud vůbec existují. Jejich hudba je absolutně nezařaditelná. Pokud máte po vyposlechnutí úvodního intra neintra a instrumentálky zároveň „Fake“ pocit, že se bude servírovat lehce technický thrash (nádech rukopisu mistra Waterse a jeho ANNIHILATOR), jste vedle, že to ani víc nejde. „ Even God Denial“ je valivá – chcete-li groovy rubanice, z níž energie cáká po hektolitrech, Není to ani HC, ani metalová progrese, ani metalcore, od každého možná kousek. Matlat styly dohromady dneska zkouší každý jouda a výsledek tomu mnohdy odpovídá – jako nepovedené puzzle. DOGMA INC. se však podařil kousek ve stylu chytré horákyně, a to dát tomu stylovému mišmaši funkční propojení a především smysl. Energetický průplach nebere konce ani napotřetí v podobě „The Conqueror“. Zvuk ostrý jako čerstvě nabroušená břitva, a když dojde podladěný riffový dvojzápřah, všechny úvahy o byť jen letmé podobnosti čemukoliv a komukoliv definitivně padají. „Skinless Beast“ má téměř rockový feeling ve stylu BLACK LABEL SOCIETY (opět jen na chvíli, nějakou okatou podobnost nehledejme), sune se ztěžka kupředu bez toho, aby tratila na naléhavosti. „Devil Speed“ je oproti tomu epicentrum dopadu „Litlle Boye“ v Hirošimě. Začátek tomu ovšem vůbec nenapovídá, jako by se rozjížděla bluesovka a ne sonické inferno hodné názvu skladby. „Oxidizer“ otevírá vlastní vesmír DOGMA INC. definitivně. V jádru nijak složitá skladba, která svou silou nemá problém semlít vše, co se jí připlete do cesty. Táhne se jako sluncem rozteklý asfalt, kterým cca uprostřed stopáže projel nadměrný náklad, poté se skladba opět táhne až do samotného závěru. „Shock Till You Drop“ vystrkuje metalové drápy s HC lakem, ale není to opět nic stylově ortodoxního. V případě DOGMA INC. prostě nic se žánrových dogmat (názvu kapely navzdory) neplatí. „No Absolution, No Progress“ si pohrává se technickými kotrmelci, aniž by byla upozaděna hutnost a energie, opět je to nějak jinak a já si dopřávám x-tý poslech, abych ten nečekaný nával osobitosti nějakým způsobem vstřebal. „Collapse“ lavíruje mezi přímým středním dusáním a technickými erupcemi, zas a znova nic, k čemu bych mohl to, co se na mě valí byť jen přibližně přirovnat. Závěrečná „Dead Man Walking“ zpočátku připomíná syrový bluesrock, což po dvou minutách neplatí a počíná surová rubanice, kerá nepostrádá náladové momenty. Vše končí, jak začalo...bluesově a melancholicky. 

Ze začátku jsem neměl tušení jak DOGMA INC. uchopit, nic u nich není doslova, nic kolikrát nekončí tak, jak začalo. Z poslechu „Blacksun Flowers“ jsem byl lehce zmaten, nevěda kam toto album zařadit. Ono vlastně patří nikam a všude zároveň, žánrových přesahů skýtá množství nadměrné, neláme si s nimi hlavu. Míchání jablek s hruškami jako jedna z mnoha surovin pejskokočičkového dortu paradoxně dopadlo v tom nejlepším slova smyslu. „Blacksun Flowers“ je zářným příkladem alba, které ač se naprosto vymyká stylovým chlívečkům, nepůsobí dojmem beztvarého slepence všeho, co přišlo tvůrcům pod ruku. Místo toho vznikla desetihlavá bestie, která, pokud na ni nebudete příliš hrrr, se může stát i domácím mazlíčkem.

Medyed

bandzone.cz/dogmainc
facebook.com/DOGMA-incmetal-680418791990214/

slovakmetalarmy.sk