Recenze: DØDHEIMSGARD – Black Medium Current /2023/ Peaceville Records
I black metal má
své PINK FLOYD – jasně, je to přitažené za vlasy a nesrovnatelné, ale zkuste jít téhle desce trochu naproti a zkuste jí porozumět. Tohle moje přirovnání není ani tak o formě, jako o přístupu. DØDHEIMSGARD jsou žánrově nesvázanou kapelou už bezmála pětadvacet let a neotřelost, odvaha se posouvat a vlastní invence kapelu neopustily. „666 International“ mi tehdy dalo slušně zabrat, takovou porci avangardy a tvůrčí svobody jsem vstřebával velmi pomalu, až si mě zcela ochočilo. To samé jsem očekával i u novinky, byť „Black Medium Current“ je výrazově někde jinde. DØDHEIMSGARD roku 2023 jsou zachmuřenější, ponořeni do melancholických až depresivních nálad, ale přesto nebo právě proto naprosto úchvatní a strhující!
Možná si řeknete, co to tady ten magor vykřikuje za kraviny, vždyť je to běžná míchanice black metalu s post-rockem a progresivními směry. Ano, i tak se na „Black Medium Current“ pohlížet, ale jen do té doby, než albu proniknete pod kůži. Děje se tak i přes přístupnější strukturu skladeb, je to taková posluchačsky vstřícná avantgarda, ovšem zapomeňte na to, že „Black Medium Current“ zažijete po dvou až třech posleších. Na to je příliš mnohovrstevnaté a promyšlené, je třeba udělat pár kroků vstříc, aby „Black Medium Current“ poodhalilo další rovinu a pak další. Že „Black Medium Current“ není tak sevřené a kousavé jako již zmíněné „666 International“, není známkou změkčilosti a ztráty originality. Šíře prostoru, kterou DØDHEIMSGARD opanovali, je převeliká a z alba vyzařuje cosi jedinečného, čemu jde říkat různě, ať už to je silná atmosféra, magie nebo zvláštní energie. Stopáž hodina deset vypadá na první dojem obludně, ale vzhledem k přitažlivosti desky nevychází nakonec tak zle. Zabrán do hudebního dobrodružství, ani rychlost ubíhajícího času nevnímám.
DØDHEIMSGARD tentokrát dosáhli takřka ideální rovnováhy mezi black metalovým základem, svébytným pohledem na progresi a v minulosti hojně využívanou elektronikou, na níž rovněž dojde. „Black Medium Current“ v sobě organicky spojuje vše, čím DØDHEIMSGARD prošli. Přitom zní čerstvě a neotřele, intenzivně a zároveň lehce a niterně, jako osobní výpověď o temných stínech vlastní duše, o vzestupech a pádech, o nikdy nekončícím zápase s vlastními démony, o vznikajících a hojících se ranách. Nebudu porovnávat ani vynášet nějaké soudy o tom, v čem je které album DØDHEIMSGARD lepší nebo horší, na to opravdu necítím dostatečně erudovaný. DØDHEIMSGARD jsou jedinečná a neobvyklá entita, ke které se pravidelně vydávám, ačkoliv ne všemu jsem plně porozuměl. Tentokrát mám neskromný pocit, že „Black Medium Current“ je albem, se kterým nacházím v plné míře společnou řeč.
Medyed
Komentáře