Recenze: DOBYTČÍ MOR – Shambles /2024/ Bizarre Leprous Production
„Shambles“ vychází 
po poměrně dlouhé době, kdy poslední regulérní deska „Penury Eats Handly“ spatřila světlo světa roku 2015. Tedy ne, že by kolem kapely bylo naprosté ticho, v mezidobí znovu vyšlo debutové album „The Famine“ (původně vydané ještě pod název MURRAIN), které se loni dočkalo i vinylové edice, takže se za kapelou rozhodně voda nezavřela. Jelikož začínám pociťovat pozvolný nástup svého brutálního poslechového období, „Shambles“ vlastně vychází v pro mě ideálním čase.
Minulá řadová deska se nesla v duchu poměrně pestrém a variabilním, a to především po zvukové stránce, krom jiného se mi velmi líbily groove prvky a občasné kvílivé riffy. To je v případě „Shambles“ kompletně pryč. „Shambles“ se vydává odlišným směrem – sevřený, agresivní a energií nabitý grindcore se silným punkovým základem, tentokrát dochází i k letmému pošilhávání po surové thrashmetalové riffařině. Sice tahle věta vyznívá poněkud pesimisticky v tom ohledu, že se na „Shambles“ hraje nepokrytě na jistotu a podle zajeté šablony. To prosím ani omylem – album sice ctí pravidla stylu, o tom není nejmenších pochyb. Jenomže „Shambles“ zní opět lehce odlišněji a motání se v bludném kruhu se nekoná . Album dostalo v rámci mantinelů stylu průzračnější produkci a je postaveno více na riffech více než kdy předtím. Odtud plyne můj pocit koketování s metalem včetně tradičního HC ve větší míře, než tomu bylo v minulosti.
„Shambles“ na mě zprvu nepůsobilo nijak extrovně, napoprvé jsem se nemohl chytit výraznějšího záchytného bodu a album mi ušima jen tak proplulo bez jediného škrábnutí. Pomalu ve mně začalo klíčit semínko pochybnosti, jestli tentokrát jsem ta správná cílovka a už jsem neposunul příliš daleko od grindu a jestli jsem mu třeba nepřestal rozumět. Byla by to docela škoda, když mě to stálo dosti úsilí a času, než mě grind začal bavit a teď tohle…to je ale situace. Naštěstí pro mě tenhle stav netrvá dlouho a z flegmatického zvířátka se rychle stává zákeřný predátor – stačily k tomu tři rotace a jsme tam, kde jsme chtěli být, deska se najednou působí jako granát v poklopci a vypadá to, že jsem poprvé slyšel něco zcela jiného. Za „nijakou“ úvodní fázi pravděpodobně může, i když se to nezdá, promakanější výstavba skladeb a již zmíněné všudypřítomné řezavé riffy. Prostě jsem si musel zvyknout na skutečnost, že i DOBYTČÍ MOR někam směřuje a že se nějakého toho překvápka dočkám i v jejich případě. Nejedná se samozřejmě o stylovou veletoč směrem k AOR s prvky křesťanského hard´n´heavy, nicméně posun tam je, akorát v rámci standardního hudebního jazyka kapely.
DOBYTČÍ MOR už možná není takový echt brutal jako v časech „Plague“, ale rozhodně dozrává jako dobrý šňaps. Přímočarého výplachu si stále užijeme dosyta, k tomu ještě šťavnatých středních poloh a mnoha nápaditých momentů. „Shambles“ v žádném ohledu nezaostává za zbytkem diskografie a k tomu přidává něco navíc, a to se počítá. Říká se, že dobré album se pozná minimálně podle toho, že se k němu pravidelně vracíte. V mém případě toto rozhodně platí o „Shambles“. Sice je poněkud předčasné tohle tvrdit v řádu týdnů, ale toto moje tvrzení se jistotě hodně blíží. Tohle nedokázalo ani „Penury Eats Handly“ a to už je co říct. A ani mi nevadí absence „kornovského“ posledního songu…
Medyed
Komentáře