Recenze: DESTRUCTION - Diabolical /2022/ Napalm Records
Říkal jsem si, do jaké
polohy to DESTRUCTION hodí na dalším albu. Ve skrytu duše jsem si přál, aby vyvrhli do světa kus pořádné syroviny a aby se s tím vůbec nemazali. Nestává se to téměř vůbec, ale tentokrát mě metalový všemohoucí vyslyšel v plné míře! DESTRUCTION ukuli pravověrné thrash metalové album v pořádně hrubé a syrové podobě. Tedy ne, že bych měl s předchozím „Born To Perish“ zásadní problém, to prosím nikoliv, ale co se děje nyní, to si jakože nechám líbit v míře vrchovaté!
„Diabolical“, toť ukrutná jízda, která tu v podání DESTRUCTION dlouho nebyla. Žádná stylová veletoč ani prudká evoluce se nekoná, přesto kapela působí jako politá živou vodou, plná energie a řádného vzteku. Při prvotním seznámení se to tak nezdá, „Diabolical“ vypadá jako ušité ve spěchu, skladby na jedno brdo drhnuté v podobném tempu přes pravidelné dílčí zvolnění, zpočátku se slévající v jeden monolit. To všechno už znám z dosti dávných časů a stejně tak dobře vím, že tenhle pocit je většinou klamný. Jeden poslech nevypovídá o konkrétním albu zhola nic a konečný dojem bývá na hony vzdálen tomu prvotnímu. Proto jsem, mnohokrát poučen z dřívějška, hleděl vyčkat na očekávané mrazení, byť jistého nemám dopředu ani prd. Ani jsem příliš dlouho čekat nemusel, během třetího kola se počaly objevovat první orientační body, skladby od sebe začaly odskakovat a ta počáteční poněkud beztvará hmota dostala základní obrysy. Jak se může „Diabolical“ zdát jednotvárné, není temu tak…stačí ho nechat chvíli uzrát a zajímavé nosné momenty se vyloupnou málem samy od sebe. „Diabolical“ dost možná nebude modernistům šmakovat, hraje se podle not, které byly sepsány v půli osmdesátek a změnilo se na nich pramálo. Snad jen současný zvuk ctí charakter kapely a techničtější razantní bicí respektují aktuální pořádky, jinak je „Diabolical“ rajskou hudbou pro všechny staromilce a všechny ty, co se necítí v současných trendech zrovna komfortně. Album samozřejmě obsahuje kompletní škálu všeho toho, co je DESTRUCTION vlastní a co je činí bezmála čtyři dekády velkým jménem thrash metalu (nebudu zabíhat do detailu a záměrně opomenu hubené devadesátky). Pro DESTRUCTION naprosto typická nervní poloha je na „Diabolical“ vybičovaná na maximum a lze si na ni málem sáhnout. Mám rovněž takový neodbytný pocit, že album vznikalo v náramné pohodě a vřelé tvůrčí atmosféře, protože takovou porci spontánní dravosti se kapele na album nepovedlo přenést již vcelku dlouhý čas.
Jízda bez brzd, těmito třemi slovy bych se dal shrnout můj obecný dojem z „Diabolical“. Pomalejších skladeb na albu opravdu není mnoho, přesněji řečeno pomalejší tempa se omezují na jednotlivé pasáže vně skladeb a je potřeba si na ně počkat do druhé půle alba, ovšem čekání stojí za to, pomalejší skladby jsou jako rána palicí mezi oči, co do rychlosti schází, to je vyváženo tíhou dopadu. Dohromady sečteno a dvakrát podtrženo má „Diabolical“ jen velmi poskrovnu slabších míst a prosviští slechy jako Speedy Gonzales. Závěrečná předělávka „City Baby Attacked By Rats“ od G.B.H. právě plní úlohu parádního podtržení, závěrečné utržení ze řetězu a jedeme další kolo…za sebe nemohu jinak!!!
Medyed
Komentáře