Recenze: DEMONHEAD – Black Devil Lies /2019/ Black Roos Entertainment
Nedávno jsem tu pěl ódy na poslední album TEMTRIS, a 
nebylo to způsobeno pouze nesporným půvabem vokalistky, nýbrž především pro mě dechberoucí kvalitou alba. Netrvalo dlouhý čas, a mám náběh na další operetní árii. DEMONHEAD jsou bez přehánění další do souboru australského exportního zboží, a bez váhání připočtěme ještě ENVENOMED, o kterých si u nás můžete také leccos přečíst. Pokud zmíněné kapely mé osobě přivodily radostné stavy, DEMONHEAD tomu nasadili korunu. DEMONHEAD jsou jako synonymum nepřímé úměrnosti. Jejich jméno kromě širokého dalekého okolí Melbourne nepožívá širšího věhlasu, jejich hudba by si ovšem zasloužila věhlas vpravdě prvoligový. Underground a moderní komunikační technologie spolu naštěstí docela kamarádí, a tak se „Black Devil Lies“ těmito spletitými cestičkami dostalo i do mých pracek. A je to velmi milé setkání metalového druhu, DEMONHEAD, ač kapela v jádru klasicky metalová, zní po čertech moderně a netuctově. Žánrové výlety mimo Hard´n´Heavy jsou podnikány s rozvahou a citem, bez rušivých důsledků na výsledný dojem z alba – hutný a ostrý zvuk, groove prvky, zřetelný thrashový přesah, vše citlivě a s elegancí zakomponováno do pevného metalového základu, mající kořeny hluboko v osmdesátých letech.
Je šest ráno, končí noční směna v ocelárně, provoz jede nepřetržitě a denní parta nastupuje. Z beden místo optimistické dechovky, jindy pravidelně vítající dělnictvo do pracovního procesu, duní ocelové tóny. Vrátný s děsem v očích, když pochopil, že s tímhle není schopen nic udělat a shodit jistič se zdráhá, si špunty ucpává uši. Parta, která přichází, si do toho totiž kecat nenechá. „Against The Grain“ se k rozžhavenému kovu hodí jako k výpravčímu plácačka a reptající menšina má prostě smůlu. Drtící riff, naléhavý vokál a přesný klapot dvou kopáků, nic dalšího není třeba. Metal jako rána kladivem, ideální otvírák, jako návnada pro hladovou šelmu. „Betrayal Avenged“ pouští z uzdy nabroušený klasický motiv, netrpící v žádném případě ani náznakem nedostatkem kyslíku, ba naopak – je to síla přesilná. Ani vteřina na vydechnutí, „The Ritual“ přidává na důrazu, stejně jako na pestřejším spektru inspirace mladšími metalovými odnožemi. Nikam se překotně nežene, valí se a pomalu jistým krokem postupuje vpřed. Hustota atmosféry je taková, že si na ni lze skoro až sáhnout. DEMONHEAD mají stejně blízko k thrash metalu, jako k mému milovanému klasickému metalu, a v tomto momentě se toto přirozené propojení projevuje v plné síle. „Children Of The Night“ svou silou trhá stromy i s kořeny a ty jako nicotné třísky jsou unášeny do dáli. Na to, co se dělo na začátku, zapomeňte, to bylo předpeklí, to pravé a slastné metalové peklo začíná zde !!! „Blood Debt“ , ač se téměř vrací ke klasice, neubírá na důrazu - svěží a silové metalové řemeslo, nepřipouštějící pochyb, kdo že mě posadil na prdel a mně se nechce vstávat – jen dřepím s dokořán otevřenou hubou a žeru jim poslušně z ruky, což se nemění ani s titulní „Black Devil Lies“, Eyes Of The Insane“, ani se „Zombocalypse“, nevyjímaje ani „Double Cross Of Dead“ – opět vyvěrá na povrch ten klasický základ v luxusní podobě s parádně vyvedenými melodiemi. „Face Your Demons“, tady si někdo letmo vzpomněl na PANTERU…ústřední riff svou nabroušeností trochu svádí ke vzpomínce na Dimebaga, což je příjemné bez sebemenšího pocitu opičení se. Velmi rychle se vyrojí silné a podmanivé melodie, skladbu pevně usazující na pomyslné koleje - další, ale také poslední kalení oceli na „Black Devil Lies“ , na albu, na kterém jsem nenalezl slabých míst a které je, jak jsem podotkl i v případě TEMTRIS, a zdůrazňuji znovu – „totální metal“ !!!
Medyed
Komentáře