Recenze: DEICIDE – Banished By Sin /2024/ Reigning Phoenix Music
S DEICIDE
to mám poněkud složité. Poslední album, které mě dokázalo strhnout, bylo „Legion“, pak už jsem byl vůči nim velmi vlažný. Tedy ne, že bych se nesnažil, s každou následující deskou (a že jich mezitím bylo) jsem se snažil znovu naskočit, ale nedařilo se. Že se tak někdy stane, jsem nedoufal a dobrovolně jsem DEICIDE nechal skalním a smířil se s faktem, že prostě nejsem ta cílovka. Jenže stalo se. Pokud platí nepřímá úměrnost „čím blbější obal, tím lepší náplň“, „Banished By Sin“ by sloužilo jako srovnávací vzorek spolu se sólovkou Kerryho Kinga. Nechci být nadměrně jedovatý, ale natolik dobré desky, jakými „From Hell I Rise“ a „Banished By Sin“ nesporně jsou, si levně vypadající generické obaly prostě nezasloužily.
Dále už to je naprosto jiné kafe. Hned úvodem jsem dostal takovou ultimátní držkovou, že bych byl schopen odsouhlasit, že jsem Svatý Jenda Nepomucký a pravidelně čtu Vergilia v originále. Skvělá produkce, démonický Glennův vokál, strhující riffařina a ve zcela dobrém smyslu likvidační nápor. Skoro se až obávám, že to DEICIDE v takové intenzitě do konce desky nedají. Ale chyba, vážení! „Banished By Sin“ je takový uragán, že svou skepsi odvolávám a možná si rozmyslím svůj dosavadní postoj ke zbytku diskografie vyjma prvních dvou alb. Ale nepředbíhejme, jasno bude, až se při troše snahy proposlouchám k „Once Upon The Cross“. Jistá je pouze jedna věc – „Banished By Sin“ se sebevědomě zařadilo vedle „Legion“, byť je obě dělí tři dekády a každá z desek je přece jen o něčem jiném a na tomto příkladu je krásně vidět, jak se v rámci svého svébytného stylu DEICIDE vyvinuli. Aktuální deska nepovažuje melodie za zakázanou komoditu. Zlomyslná melodika na „Banished By Sin“ účinkuje bezchybně, ve vhodný moment přitopí pod kotel a duše zatracených zoufale rázem kvílí od oktávu výše. Drtivý účinek úvodního peklostroje „From Unknown Heights You Shall Fall“ jsem už rozvedl výše, proto přeskočím na následující „Doomed To Die“. Rychlý výplach střídá razantní střední tempo, které si s úvodním infernem nezadá. Nátlak v žádném případě nepolevuje a chvilkový výpad do zběsilé rychlosti funguje jako koření z čertovy zahrádky. Když už jsme u rychlosti, s razatními a s těmi kulometnými výpady se možná až šetří, což bych neviděl jako nectnost, nýbrž úplně naopak. Střídání temp a vyšší zastoupení středních rychlostí dovoluje skladbám více dýchat. Se „Sever the Tongue“ ke slovu přichází toxicky uhrančivý, melodický refrén a je to vyložená paráda, stejně jako ve vyšších otáčkách v případě „Faithless“. „Failures Of Your Dying Lord“ zdobí, a zbytek skladeb není výjimkou, skvělé sólování a skvělá kytarová práce vůbec, Taylor Nordberg se ukazuje v nejlepším možném světla a jeho vklad na album je po všech rohatých slyšet. Jeden z nejsilnějších momentů představuje titulní „Banished By Sin“, zde se temná melodika, nekompromisní tlak a démonická atmosféra protly v ideálním bodě.
Po velmi dlouhé době mohu s klidným svědomím říci, že mě DEICIDE baví a platí to o kompletním albu bez nutnosti pitvat jednotlivé songy. „Banished By Sin“ je sice tradiční, old school death metalová nahrávka s charakteristickým rukopisem kapely, ale našel by se snad někdo, kdo by očekával prudký vývoj a utržení DEICIDE ze řetězu směrem k experimentům? To dřív pokvetou hrábě…byl jsem se na ně podívat, a pupeny opravdu nemají.
Medyed
instagram.com/deicideofficial/
Komentáře