Recenze: Dehydrated - Resurrection (2017)
DEHYDRATED si dopřáli mezi předchozím a aktuálním albem předlouhou pauzu dvaceti let, já už je považoval za fosilii, která se již k životu neprobere, jakkoliv mohou být naše niterné tužby daleko od reality. Ovšem...nic na tomto světě nelze míti za definitivní a v tomto případě toto rčení budiž potvrzeno. DEHYDRATED, bez jakýchkoliv pochyb legenda žánru a neotřesitelný kult, se s plnou silou probrali z hibernace a vypustili na světlo světa novinkovou kolekci. Návrat to není ani v nejmenším do počtu a už vůbec ne hraní na nostalgickou strunu. DEHYDRATED se nadechli po strop vitální kapacity plic a stvořili destruktivní monstrum, které se plně vyrovná staršímu bráchovi nesoucí název „Ideas“.
Mladší ze sourozenců je zvukově hrubší, což mu sekne přenáramně. DEHYDRATED se ani o mikrometr neodchýlili od svého krematoriem nasáklého řemesla, nikam se v rámci „vývoje“ na míle neposunuli, jejich death metal představuje takový řekněme prubířský kámen na všechny, druhdy i řádně ujeté představy, co je death metal a jak by měl vypadat. Tímto se ovšem dostáváme na tenčí led, tahle forma je, pokud budu chtít být hnidopišsky přesný, až druhým zářezem kovu smrti, kdy získal více na rychlosti a brutalitě. Toliko k teorii, kteréžto objem na tenhle výplod bohatě stačí. Zabředávat do plytkých teoretických kydů nemá žádného smyslu, když DEHYDRATED spíchli plnokrevný soundtrack k apokalypse, kdy smrt je přežraná a stále při chuti.
To, že jsem úvodem podotkl cosi o nulovém posunu a stejně nulové progresivitě, ve výsledku neznamená zhola nic. DEHYDRATED se drží starého řemesla s přesvědčivostí a nasazením, které by mohli balit do škatulí a vyvážet. Ruku v ruce s vysoce kvalitní instrumentací jim lze absolutně věřit každé hrábnutí do strun a každou řachu do rytmičáku. Oddanost stylu je slyšet z každého tónu alba, které lze sic co do počtu skladeb ještě považovat za EP, ovšem s ohledem na hrací čas se jedná o plnokrevné death metalové album (v podstatě hafo metalových alb atakuje čas třiceti minut a diskuze, zdali se jedná o EP nebo LP, zmírá na úbytě).
Intro mírně evokující legendární Čelisti uvozuje první erupci „Glory´s Hangman“. S prvními tóny není pochyb, že kult je v plné síle a zavzdušněním nebo únavou materiálu rozhodně trpět nebude. Úvod je bezchybný death metalový manuál pro začátečníka, který potřebuje nastavit řádně vysokou kvalitativní laťku a zároveň srazit přerostlé sebevědomí, že hrát death metal jde s prstem v nose. „Don´t Laugh You´re Dying“ je v jádru death metalová klasika ponořená v půli osmdesátek, zabalená do luxusní kytarové práce a ukázkové rytmiky. Tahle skladba prostě nejde z uší vypudit a nutí každé v pravdě metalové hovado ji točit dokola. „Last Sunset“ pokračuje v započaté řeži, více se plazí ve spodních tónech, točí se ve středních tempech, pocitu nicoty a zmaru dává více prostoru, čemuž napomáhá častější užití melodičtějších riffů. „Appealing Murder“ začíná ztěžka se silou drtičky kostí, valící se s nemilosrdnou přesností, na chvíli vystřelí do kulometné rychlosti, aby se vzápětí vrátila do atmosféry zmaru, nicoty a devastujících riffů. Stejně jako u předchozích zážehů, skvěle zvládnutá atmosféra, od které se nelze jen tak odpoutat. „Dying And Asking“, lehce technický kousek nepopírající prvotní mrtvolnou bažinu, která je v tomto případě patrná snad nejpatrnější. Skladba se má snahu táhnout jak dehet v komíně ústřední spalovny, zvolna zrychluje do klasického středního tempa, umocňujícího tu správnou „atmošku“ a neodbytný pocit, že takto vypadá death metal, a že pro vzorový a kvalitativně prvotřídní vzorek nemusíme sahat do Holandska nebo přes Baltské moře ke Švédům, mistry žánru máme v mnoha vyhotoveních doma. Závěrečná pecka, která snese plné srovnání s originálem – to je předělávka „Dawn To Eternity“ od legendy MASSACRE z kultovní pecky „From Beyond“. Závěr se silou ježit řídké osrstění po celém těle, což jistojistě zvládne i celé album. DEHYDRATED jsou zpět v plné zbroji a síle !!!
Medyed
bandzone.cz/dehydrateddeath
facebook.com/DEATHMETALPNTN/
Komentáře