Recenze: DEE SNIDER - Leave A Scar /2021/ Napalm Records

Dee Snider by si mohl v klídku užívat rockerského důchodu a zaslouženě těžit z hvězdné minulosti pod vlajkou TWISTED SISTER. Že tomu tak není, je pro nás velmi potěšující fakt. Už předcházející album „For The Love Of Metal“ (nejen to) hovořilo jasnou řečí, že Dee rozhodně nehodlá v parku krmit ptáčky. Dee začíná popírat přírodní zákony a zraje jako dobrá whisky (v tomto případě spíše bourbon :D). Aktuální album „Leave A Scar“ směle pokračuje ve stopách minulé desky v energickém a nabušeném stylu, jehož moderní sound mě před třemi lety doslova vystřelil z kecek.

„Leave A Scar“ má přesně tu sílu, jakou vládlo album předchozí. O žádný ústup z pozic ne ani v náznaku nejedná, spíše bych tvrdil, že Dee & band jsou ještě více při chuti. Snad nejvýraznějším rozdílem oproti notoricky známé etapě pod značkou TS je stylová volnost a částečná neukotvenost, DEE SNIDER svou minulost sice nepopírá, ale nelpí na ní příliš a směle hledí kupředu. „Leave A Scar“ je variabilní metalová smršť, mající blízko k modernější podobě thrash metalu, stejně jako k volné formě hard rocku - zde ovšem ve značně zdrsnělé podobě, záleží jen ze které strany „Leave A Scar“ uchopíme. Z jedné nebo ze druhé strany, nic to nemění na celkovém dojmu. „Leave A Scar“ působí velmi svěžím a uvolněným dojmem, je velmi pružné v kolenou a není nouze o překvapivé momenty. Jako typický příklad se nabízí hned úvodní „I Gotta Rock (Again)“, pořádná pecka na úvod, abych si hned začal zvykat a nevypadl z tempa. Začíná se pěkně zostra a ještě přituhne. Druhá v pořadí „All Or Nothing“… jako bych slyšel ANTHRAX na jednom z jejich posledních alb. Tenhle pocit se přelévá i do následující „Down But Or Never Out“, zde namixováno s klasickým metalovým riffem. Tak mi nějak dochází, že ty kecky, ze kterým jsem byl vystřelen, budu hledat znovu. „Before I Go“ hraje více na klasickou rockovou strunu, ovšem sílu neztrácí, když dojde na silný refrén, jsem vpravdě nadšen. Klasická nota se drží v popředí i v „Open Season“, skladba burácí jako v časech heavy metalu zaslíbených, prdlajs záleží na uběhlých letech, ty jsou pouze číslo. „Silent Battles“ do klasické formy sklouzává v plné míře, už začínám větřit, že na razantnější momenty už asi možná nedojde a druhá polovina bude ta pravá metalová klasika, ovšem ve skvělém podání. „Crying For Your Life“ má takový „Sabathovský“ nádech, přesněji nádech etapy „Ronnie“, no to jsem zvědav, co na mě ještě vybafne. „In For The Kill“ nepostrádá hitový potenciál, zahuštěný zvuk a přehledná struktura, k tomu návyková melodie, vypadá to jednoduše ale tohle je málem ta největší rasovina, udělat hitovku aby nesmrděla vtíravostí a zachovala si nezbytné vibrace. „Time To Choose“ zapomíná na brzdy - parádní a razantní nářez až jiskry létají kolem. A kdože to tam brumlá vzadu? No né, to je Corpsegrinder osobně! Bravo!!! „S.H.E.“  skvěle šlape hnána vpřed valivým riffem a skvělou melodikou, závěr alba má vážně grády a to ještě nejsme úplně na konci. „The Reckoning“ je jako kličkování minovým polem, z poklidného začátku se vyloupne další rychlá a sofistikovaná, do detailu vypiplaná řežba. „Stand“ - kam jinam, než na závěr umístit baladickou skladbu, tohle však není úplně běžná balada jako podle příručky pro maistreamové rockery. „Stand“, to jsou po okraj napěchované emoce a úchvatná atmosféra, z valné části vytvořené především zpěvem.

Nevím jak vy, ale já jdu hledat ty kecky…

Medyed

deesnider.com/

facebook.com/facedeesnider

instagram.com/deesnider/