Recenze: Death On Arrival (DOA) / CD Post Mortem / rok vydání: 2023 / studio Sonidos, Brno

VÝBUCH BUDE V PĚT? --- VÝBUCH BUDE HNED!!!

Recenze / skupina Death On Arrival (DOA) / CD Post Mortem / rok vydání: 2023 / studio Sonidos, Brno

Tož to je dost těžký, psát recky na dobrý desky. Já mám totiž jedno takové nepřekročitelné pravidlo: pokud není recenze aspoň tak dobrá jako hodnocená deska, nesmím ji vůbec vypustit. No a tak jsem dost dlouhou dobu kolem týhle mrazivý desky DOA jenom obcházel a nevěděl co s tím.

A pak mě napadla jakási „kápézetka“ – znova si to pusť a piš to v přímým přenosu. No tak jsem z počítače vytáhl porno a vložil tam DOA.

Právě se rozjíždí Orient Express, a už valí svým hodně poctivým tempem. Přidává se kotelník Zbyněk Zemánek se svým „operním“ hlasem, do refrénu sólo, no potěš a zduř péro kuř. Tempo se v zatáčce lehce zvolňuje a fakt to chvílemi zní jako symfonie. A zas to brutální mamutí tempo s klenoucí se duhou v podobě majestátního kytarového sóla, no tak tohle se dá snad dat jenom ve studiu, naživo zhola nemožné.  

Megamrdu Dear Mother známe pod názvem Dying Mother  již z debutového EP a je to jízda jako na praseti, to ovšem musíte zcela mimo dálnici D1. Šlapavé kytarové riffy stíhané rytmizovanými údery do bicích nástrojů Vás musí dostat, i kdybyste dali cokoliv. Výrazná změna tempa je jako přechod z produktivního věku do důchodu, a do toho furt ten nezbeda Zemánek se svými strunnými výtvory.

Post Mortem je skoro jako česky Po Smrti. Bláznivá posmrtná jízda, kdy ani sóla pořádně nestíhaj, před níž by klekl možná i Wolfgang Amadeus Mozart se všemi svými Pražany. Ani se mi skoro nechce věřit, že to bude po smrti až taková jízda – hmm, začínám se docela těšit. No a to kvílivé smrtící lehce v závěru sólo, to mne fakt docela odrovnalo. Ach jo, proč já na tu kytaru neumím.

The Price Of Freedom je opět návrat k debutovému ípíčku, ovšem za ta léta předělaný, aby bouchal ještě víc. Jaká je tedy cena svobody, se myslím dozvěděli i moji sousedi v neděli v noci. „This – is –„DOA“.

Kurwa, nestíhám psat, už je tady na sto stupňů vařící pětka Endless Agony. To se snad nedá ani zazpívat ani zahrát, jaká je to šupa. Geniálně rytmizovaný text (něco takové jsem slyšel snad jen u Arakainova Amadea), no z toho by se mi zamotal jazyk jak přetočený varle. Jejda, a teď hrajou kluci snad svatební hostinu či co. Tohle se zkrátka nedá tavit ve slova, tady se taví jenom ocel. Uf, su z toho tempa zpocenej jak prvnička, a teď ten magickej riff známej už z EP, nemůžu říct nic víc, než že nejen čas prchá jak splašená mrcha.

Jekyll and Hyde je taková vděčná umělecká figura (u nás viz comixy či Meky), jež se dá přetavit rovněž do deathrash metalu. Původně se podle těchto dvou pánů (vlastně jednoho) měla jmenovat celá jedna deska, ale to by asi znamenalo zdlouhavé vyjednávání o ochranných známkách :-) (jedné nebo dvou), a tak se placka jmenuje Post Mortem. Sóla ovšem vyhrávají jako na hodech, a dokonce zde máme zdařilou staccatovou hru s tichem.

Last Fight je sice poslední bitva, nikoliv však poslední song. Všechno funguje pořád bravurně, kokpit v pořádku, tři piloti soustředění, řízení letového provozu dokonalé. Jenom nám to prostě nenechává vydechnout. Zkontrolujte si prosím, zda jste připoutáni, ať náhodou nevylítnete metalovým okýnkem, to v lepším případě, a v tom horším si zkontrolujte pytlíky na vlašák.   

Á pozor, na závěr nás obšťastní letušky alias lyrická předehra závěrečného Deliria Tremens. A pak už zase nářez jak rákoskou na prdel. Jenomže potom opět nádherná střídající mezihra, že by snad á la kvartální pití, tzv. abúzus epsilon?

S majestátně magickými tóny se loučíme a pouštíme do věků, kde nikdo z nás ještě nikdy nebyl a kde jednou budeme úplně všichni, do věků – no jak jinak než Post Mortem… A s ohledem na obal alba, kdy ona smrt se ušklíbá nad něčím, co rozhodně není vařenej květák, to už nemusí trvat až tak dlouho.

Pokud chcete nahrávku, která má parádní zvuk, kde ze sebe tři kluci (Zemánek, Szabó, Kupka) ždímají maximum, kde řve žánr jménem deathrash metal a texty rozhodně nejsou blbý, pak Vás zvu právě sem, se sloganem: Byla to jízda nebo let? O-pa-kovat, o-pa-kovat!!!

P.S.: No já vím, není nic jednoduššího než si ten kotouč pustit znovu – můj PC přehrávač mi to dokonce dělá už sám automaticky, jak se mu to taky líbí…

Tady Dědek.

doaband.cz

metal-archives.com/bands/Death_on_Arrival/