Recenze: DEAF & DUMB - Lipsygade Slegr /2022/ Bizarre Leprous Productions
Uff…jakoby ten 
pach spáleného dřeva a divná mlha, co se přihnala jako děsivý pozdrav od Hřenska den předem zrána předznamenala děs a pach smrti, který se line spolu s kovovými výpary k aktuálního alba DEAF & DUMB. “Faceless Future” nastavilo laťku, kterou „Lipsygade Slegr“ bere jako hozenou rukavici. Je to jen takové…více smrtelné, smrtelnější a zatuchlé. Jeden aby se bál ráno nastoupit od MHD s obavou, kam ho bus (jakkoliv půvabná byla řidička) nakonec doveze - tahle linka zastavuje u hřbitova i u blázince - napětí stoupá, zdali zastaví tam, kde hodlám vystoupit.
„Lipsygade Slegr“ (čerta starýho tuším, co to v reálu znamená) je dost možná ještě mrazivější exkurze po temných koutech bizarního komplexu dávno opuštěné fabriky, kdy nikdo netuší, co za artikly opouštělo její brány. Vzhledem ke všudypřítomnému zatuchlému odéru a stopám krve na chodbách byla poslední směna pro nemalý počet zaměstnanců fatální. Nikde dávno ani živáčka, mrtváčky poslední přeživší - ředitel a sekretářka - zakopali u plotu a pak se i po nich slehla zem…tedy podle oficiálních informací. Ve zlověstném tichu liduprázdných hal návštěvníky přepadá tísnivá úzkost, jako by je někdo sledoval a tu a tam je slyšet ozvěna kroků a několik místních tvrdošíjně trvá na tom, že se nad ránem svítí v ředitelně.
„Lipsygade Slegr“ nereflektuje současné moderní úlety, vychází z technické brutality a grindu, což shledávám maximálně pozitivně. Industriální bzukoty nadále zůstávají součástí stylu DEAF & DUMB a jejich děsutvorný potenciál zůstává nezměněn. Zvukově však nastávají doslova hody, „Lipsygade Slegr“ zní výrazně chorobněji, tedy alespoň takový je můj dojem, deska páchne po smrti mnohem štiplavěji. Podobně se to má i s atmosférou alba - ponurá, mrtvolná nálada albu doslova vládne, přestože na mě album působí přehlednějším dojmem, vypilovaná technika nemizí - pouze plní významné podpůrné úkoly a tolik nevystupuje do popředí. Brutální a neurvalý celek pak nekompromisně likviduje vše živé a živořící v bezprostředním okolí, zvláště groove polohy jsou vpravdě likvidační, o těch kulometných netřeba ztrácet slovo. „Lipsygade Slegr“ není nikterak dlouhé, obligátní death metalová půlhodinka je přesně tak akorát, kolik výplach dutin tohoto ražení potřebuje, aby srovnal okolí úspěšně se zemí.
„Faceless Future“ jsem vychválil až do výšky kafilerního komína, ale co za mazec se činí na „Lipsygade Slegr“, kvůli tomu se bude muset onen komín o nějaký ten metr zvednout. „Lipsygade Slegr“ dostalo natolik vražednou atmosféru a mocnější a i chorobnější zvuk, díky čemuž působí s daleko větší razancí, jakoby smrt násilnou cestou stále kroužila kolem a pouze s ledovým klidem čekala, až oběť padne vyčerpáním a pokorně přijme nelítostný osud. Tušení definitivního a nezvratného konce je mnohem horší a děsivější, než konec samotný. „Lipsygade Slegr“ budiž k tomu takovým ideálním soundtrackem.
Medyed
Komentáře