Recenze: DAWN OF DESTINY - OF SILENCE /2022/ El Puerto Records

Další z kapel, které se ke mně dostávají poměrně pozdě, „Of Silence“ je sedmou deskou DAWN OF DESTINY  a já mám opět zpětně co studovat. DAWN OF DESTINY mi připadali jako klasický prototyp následovníků sametového power metalu ve stylu NIGHTWISH a jim podobných kapel, což je styl, od kterého si chci co nejdéle odpočinout a neměl jsem tudíž moc velkou chuť se jim věnovat. „Of Silence“ se rozjíždí podobně jako zmíněný okruh kapel, nicméně dát dlouhou, rozmáchlou skladbu rovnou na začátek alba, to chce pořádnou kuráž. Nicméně to funguje, a co víc, na povrch se derou ostřejší tóny, a já tuším, že to zas tak mazlivé nebude. No nic, už jsem tu desku nakousl, tak ji absolvuji až do konce. Trochu „nightwishovské“ to je, ale zároveň i dost metalové na to, abych neměl pocit, že poslouchám jejich revival.

Rozjezd „We Are Your Voice“ nevypadá vůbec zle, osm minut silných melodií a řádné dávky dramatu je z těch, při kterých zívat netřeba. „Judas In Me“ vytahuje drsnější tvář kapely a rázem jsme někde úplně jinde, drsný riff s výraznou melodikou skvěle kooperuje, tahle drsárna je ale na albu osamocena, dále se pokračuje pompézněji a poněkud jemněji, snad ještě v „Inner Voice“ vystrčí ostré kytary drápky více od prostoru a je to opět paráda. Tedy ne, že by kromě trojice zmíněných skladeb stál zbytek alba za hovínko, „Of Silence“ je jako celek  pestrá kolekce, šikovně využívající široký manévrovací prostor od načančaného symfo-power metalu muzikálového typu, přes klasický heavy metal po drsnější polohy a technické prvky, koketující s progresivními postupy. Kombinace takového rozsahu se velmi snadno vymkne kontrole a album rozdrobí na hromádku sice pestrobarevných, ale ne příliš do sebe zapadajících střípků, ve kterých se lze horko těžko vyznat, jak to vlastně tvůrce myslel. To se na „Of Silence“ nestalo a album drží pohromadě jak rota pohraniční stráže po politickém školení. Stylové přesahy se proplétají mezi sebou elegantním a přirozeným způsobem, skladby jsou stejně metalové jako majestátní a dramatické. Symfonické aranže, které druhdy vypadají jako nutnost, která tam v rámci stylu pro styl být musí, na „Of Silence“ zcela organicky do muziky zapadají a zesilují dramatické pasáže o úroveň nahoru. Osobitá barva hlasu Jeanette Scherff potvrzuje s definitivní platností svébytnost DAWN OF DESTINY v rámci žánru, který občas mívá dost práce s originálním vyzněním. DAWN OF DESTINY, s ohledem na fakt, že si vystačí s absolutně profláklými výrazovými prostředky, vytáhli ze vcelku běžných surovin absolutní maximum a navíc jim vtiskli neobyčejnou kombinaci chutí.

Abych byl upřímný, nečekal jsem od téhle desky příliš. Působila na mě jako nesporně kvalitní, ale přesto nijak přehnaně originální, variace na provařené téma. Sekl jsem se řádně, „Of Silence“ je formou poměrně tradiční album, ovšem pokud jde o obsah, je na tom výrazně lépe. „Of Silence“ je velmi nápadité, svěží a jedním dechem i dramatické album, které se nesnaží nacpat do jedné šablony. Výsledek je příjemně barevný a svěží, aniž by se DAWN OF DESTINY museli příliš lámat v pase a brzdit se v rozletu.

Medyed

dawnofdestiny.de/

facebook.com/dawnofdestiny.de