Recenze: David E. Gehlke: Bez oslav – oficiální příběh PARADISE LOST /2023/ MetalGate
Nejsem ten, kdo by měl vynášet nějaká obecně platná stanoviska a už vůbec si nemyslím, že by můj názor na diskografii nějak výrazně zahýbal s všeobecným vnímáním ikony z Halifaxu jménem PARADISE LOST. Takových jako já jsou po světě tisíce, nicméně to nic nemění na mém osobním vztahu k této anglické legendě a tento řekněme niterný vztah je důvodem k sepsání tohoto shluku písmen, reagujícím na biografii, sepsanou Davidem E. Gehlkem, který to má tuším naprosto stejně jako já.
Když opomenu etapu demo snímků a lokálních vystoupení, jsou se mnou PARADISE LOST (a já s nimi) od prvního alba. Můžu si tudíž neskromně myslet, že už o nic ráčím něco vědět. Je to ale stále zkušenost zprostředkovaná, nepočítaje dva koncerty PARADISE LOST, kterých jsem byl očitým svědkem. Debut „Lost Paradise“ jsem považoval za přelom, ale upřímně – v patnácti letech považujete za přelom a nejlepší album na světě kdeco a s realitou se to potkat nemusí. Tak jsem si „Lost Paradise“ po letech pustil znovu a musím konstatovat, že na mě dělá ještě lepší dojem, než roku 1990, kdy mi bylo těch zmíněných patnáct. Kam to všechno nakonec dojde, to nemohl nikdo tušit a netušila to ani kapela samotná. Nestane se vždy, pokud dojde na komentovanou diskografii té které kapely, že bych téměř bez výhrad souhlasil s autorem. To slovo téměř znamená všeobecně rozporuplnou etapu počínaje „Host“ a konče „Symbol Of Life“. S časovým odstupem na mě tahle trojice dělá dojem takového hledačského období, kdy se sice nepovedlo úplně vše, ale postupem času jsem si k těmto albům našel cestu. Jsem přece jenom „odchován“ alby „Gothic“, „Shades Of God“ a „Icon“, takže rána, které se mi dostalo, byla citelná.
Autobiografie je poměrně obsáhlá a velmi čtivou formou zpracovaná, přitom se nejedná o sjíždění povrchu ani o snahu knížku přehnaně zdobit do zbytečně senzační podoby. Jazyk knihy je sympaticky civilní, prostor dostávají nejen samotní členové kapely, ale i lidé z jejich bezprostředního okolí – kolegové z branže (předmluvu psal Karl Willetts z BOLT THROWER a MEMORIAM), producenti, lidé od nahrávacích firem. „Bez oslav“ mi nechává nahlédnout pod pokličku, co jednotlivá období kariéry PARADISE LOST provázelo a čím vším si tahle parta prošla až do současné formy, kdy skvělým způsobem navazuje na starší tvorbu bez nepříjemného pocitu vykrádání sebe sama. Máme co číst, a to díky velice povedenému překladu z originálu. Kniha není jen a pouze o PARADISE LOST, zmiňuje i sólové projekty jednotlivých členů, mimochodem velmi zajímavé – za sebe si dovolím vypíchnout STRIGOI nebo Nickovu účast na posledních třech albech BLOODBATH. Historii a příběh PARADISE LOST už nevidím jednostranně jen ze svého pohledu, náhled „z druhé strany“ mě přiměl mnohé ze mých postojů zčásti nebo i zásadním způsobem přehodnotit. Nic není černobílé a už vůbec ne definitivní a tato biografie to jenom potvrzuje.
Máme před sebou výjimečný počin, který mi značně poopravil náhled na výjimečnou a jednu z nejvýznamnějších metalových kapel, když už ne úplně nejvýznamnějších, tak jednu z nejvýznamnějších gothic-metalových kapel vůbec.
Medyed
metalgate-eshop.cz/david-gehlke-pribeh-paradise-lost
Autor: David E. Gehlke
Překlad: Aleš Ondráček
Vydáno: 2022 (anglický originál 2019)
Vydavatel: MetalGate
Počet stran: 358
Jazyk vydání: český
ISBN: 978-80-907797-7-8
Brožované vydání.
Komentáře