Recenze: DARKANE - Ihuman Spirits /2022/ Massacre Records

DARKANE jsem na počátku milénia vnímal jako kolegy ve zbrani SOILWORK jako jednu z vůdčích kapel švédské scény. Jelikož jsem tehdy nekriticky hltal SOILWORK, DARKANE mi přišli jako ti, kteří tahají za kratší konec provazu až jsem je nakonec přestal sledovat úplně. Že jsem neudělal úplně dobře, je evidentní v případě sedmé řadovky „Inhumand Spirits“. DARKANE, ačkoliv se nestali všeobecně známou kapelou, znovu přesvědčují o svých kvalitách a hned úvodem si vážně pohrávám s myšlenkou, že nejlepší deska DARKANE má pořadové číslo sedm.

DARKANE umně mixují melodický death metal s thrash metalem a moderním zvukem, z balancování na tenké hraně mezi originalitou a šedí nevýraznosti vycházejí se ctí jako velice osobitá kapela, kterou sice bez problémů zařadíte v rámci scény, ale rozhodně si ji nespletete s žádnou další kapelou. DARKANE se s tím příliš nemažou, album je napěchované energií s potenciálem posluchače pohltit na první pokus, aby naopak stejně rychle nevyšuměli. Technická úroveň DARKANE byla zřejmá od prvního alba a sedmička na tom není v ničem hůře. Vypilovaná technika udržuje svěžest alba poté, co si chytlavost skladeb sedne po prvním náporu. Ano, „Inhuman Spirits“ je album hitové, v rámci žánru líbivé, ovšem rychle se neopotřebuje. Variabilní pojetí riffů, jimž není cizí si odskočit od death metalové melodiky k ostrému výpadu a ve vhodném okamžiku naskočit na metalcorové záškuby, dává albu značnou barevnost. Vokál v čisté podobě na střídačku přechází do hrubé polohy. Razantní a na pikosekundu přesné bicí jako hnací motor ženou skladby nemilosrdně dopředu, šťávu neztrácí ani v pomalejších tempech, v těch mají sílu úderu těžké palice. Jak pravidelně prskám oheň a síru směrem k modernímu zvukovému pojetí, že okrádá muziku o duši a přirozenou divokost, zde mě zvuk doslova mele na nudličky. Nemá v sobě umělohmotnou sterilitu a významně napomáhá skladbám zdůraznit jejich potenciál. Z toho pro mě vyplývá, že na „Ihuman Spirits“ nenacházím skladby do počtu, album je neskutečná jízda, která přes svou chytlavost jde poměrně hodně do hloubky a nemotá se kolem jednoho výrazového vzorce. Každá z deseti skladeb má vlastní atmosféru a nosnou myšlenku, doplňující technickou rovinu do vynikajícího a plně funkčního celku, bez obtíží zapadajícího do rámce alba. „Inhuman Spirits“ jednoznačně slouží ke cti i střízlivá stopáž, tři čtvrtě hodiny je ideální čas na to, abych neztratil koncentraci a bylo řečeno vše, co řečeno býti má.

Vždy jsem byl fanouškem alb, singly jsou pěkná věc, ale pokud mě jakákoliv kapela osloví, chci ji slyšet na albu, případně chci držet album fyzicky v prackách. Album je komplexní záležitost, kde ta která skladba funguje poněkud v jiném světle, než sama o sobě. Nemohu říci, že by mě předchozí alba DARKANE nebavila nebo vysloveně nudila, ovšem žádné z nich nezvládlo nadělat takovou paseku jako „Inhuman Spirits“. Jestli je opravdu tím nejlepším albem, každopádně ukáže soudce čas. Nastal čas dohnat resty a věnovat DARKANE více času, páč jsem je poslední roky trestuhodně zanedbával.

Medyed

darkane.com/

facebook.com/darkane

instagram.com/darkaneofficial/

Spotify - Darkane