Recenze: DARK SKY - „Signs Of The Time“ /2023/ Metalapolis Records
Němečtí 
DARK SKY jsou letitá kapela, jejíž historie se píše od roku 1982, ovšem na první desku si kapela musela počkat až do roku 1998. Původně AOR kapela, dnes parta spojující melodický hard´n´heavy, AOR a současnou podobu power metalu do příjemně poslechové formy. Opět se mi potvrzuje, že se často velmi vyplatí zabrouzdat mimo hlavní komunikační trasy na řekněme okresní silnice. Ještě se nestalo, že bych nenatrefil na zajímavé kapely bez ohledu na žánr.
„Signs Of The Time“ je vlastně těžká osmdesátková nostalgie. Poslouchat je ovšem tenkrát, nešel bych pro sprosté slovo daleko. Odlehčené, chytlavé desky jsem prostě jako děsný tvrďák v patnácti, šestnácti z principu odmítal jako lacinou komerci. S padesátkou na krku se už na melodické kapely a vlastně i na AOR nedívám tak z patra a jak se říká – odříkaného chleba největší krajíc – nakonec došlo k tomu, že mě nakonec uhranuli i takoví MAGNUM. Nezmiňuji je náhodou, důvodem je nenucená elegance, která ze skladeb vyzařuje. DARK SKY to umí taky a jdou na to svou osobitou cestou. Naleštěná podoba současného power metalu se na jednu stranu vyloženě nabízí jako ideální partner pro bombastické a vzletné produkce osmdesátých let a „Signs Of Time“ je velmi dobrým důkazem, jak to může bez větších zádrhelů fungovat. Do hry výrazně promlouvají současné zvukové možnosti a moderní produkce. Vlastně jsem toho moc od DARK SKY nečekal, po seznámení se s tím, co mě čeká jsem učinil dosti předčasné závěry, které osobní zkušenost a albem samotným rozmetala na prach. „Sign Of Time“ rozhodně není žádnou lacinou a už vůbec ne druhořadou verzí prvoligových kapel z obou stran hřiště. DARK SKY mají vytříbený cit pro melodiku a výstavbu skladby, decentní a skvěle funkční aranže mačkají ze skladeb neprosté maximum. Jinými slovy, zkušenost se počítá. Chytlavost nutně nemusí znamenat pouze jiný výraz pro levné pozlátko pro jednorázově použitelný artikl. Stačí se řádně „položit“ do vln „Wonderland“ a bude vám myslím jasno, zač je toho loketní kloub. Album se ale rozhodně netočí jako dřevěná káča kolem jednoho hitu, za potenciální hity lze považovat celou desku komplet, možná až na závěrečnou věc, ale k tomu se ještě dostaneme. Balada „It´s Not The End“ si drží vznešenost a vkusnou okázalost, žádný patos červené knihovny se nekoná. Závěr se nese v duchu dvou předělávek pěkně „po sousedsku“. „In The Heat Of The Night“ znám jako pamětník od disko hvězdy jménem Sandra. No…mohlo to dopadnout hůř, verze DARK SKY rozhodně není vyložený průšvih, povedeně zdůrazňuje silné stránky skladby, která je v originále popina, až to tříská dveřmi. Druhá předělávka je ovšem mazec – „Stín katedrál“, a v češtině! Na tohle mi nestačí tabulky a jsem překvapen (ne málo). Ano, je to vcelku bizarnost, ale smát se nebudu, což možná jiní učiní. Naopak, oceňuji upřímnou snahu DARK SKY se se skladbou popasovat nejlépe, jak svede.
Medyed
Komentáře