Recenze: CRYPTA – Shades Of Sorrow /2023/ Napalm Records
Fernanda & 
spol nelení, čile koncertují, a kromě toho spíchli druhou desku. Po dvou letech (možná ani ne) po debutu se holky CRYPTY pustili do druhého dějství své prozatím skromné diskografie a nutno říci, že jsem si buďto zvykl, nebo CRYPTA udělala další krok vstříc vlastnímu výrazu a identitě. Debut rozhodně nebyl špatný, ale do mrazení za krkem mu ještě ždibík chyběl. Vyslovil jsem naději, že příště si třeba už poposkočím na čerstvém povětří. A věru je mi do skoku, holky sice neudělaly žádný sedmimílový skok kupředu ani nezačaly experimentovat, ale tahle deska je mnohem dospělejší předchůdce, a to mi bohatě stačí.
„Shades Of Sorrow“ sice neobsahuje nic, co by šlo označit jako převratné nebo avantgardní. Co ale zní mnohem líp, je kombinace syrového death metalu s příchutí thrashe (tentokrát více ve prospěch toho prvního) a chytlavé melodiky. Zkrátka to není ani záhrobní brutus ani nablýskaný mainstream doražený sterilním produkčním perfekcionismem. Holkám to po technické stránce jde náramně, o tom žádná. Dokonce mi aktuální deska leze do hlavy poměrně rychle na rozdíl od debutu, kterému to po této stránce trochu drhlo. Líbí se mi i producentské uchopení desky, kdy se tolik netlačí na absolutní dokonalost. Díky tomu album dostalo dostatek jedovatosti a přehlednosti, já se tak nemusím neustále držet ve střehu, abych pobíral neustálé zvraty a přemety za každou cenu. Právě tohle mi často leze na nervy u současných směrů v metalovém extrému, pořád se musí předvádět nějaké cviky, aby se pořád někam hnalo za instrumentální dokonalostí, až jsem z toho doslova přežraný a smysl toho všeho mi nakonec stejně uteče. Proto s klidem gentlemana v úctě k dámám přivírám jedno očičko nad ne zase tak prudkou originalitou. Co není dnes, může být v plné míře příště. A co budeme namlouvat, půjčovalo se všude a dělo se to už před více než staletím – napadá mě zrovna příklad nad jiné – Smetanova Má vlast, konkrétně symfonická báseň Vltava, kde slyším motiv dětského megahitu „Kočka leze dírou“ a nikoho to neirituje. CRYPTA si navíc motivy nepůjčuje, pouze při současné kvantitě je prakticky nemožné se někomu nepodobat. Proti inspiraci nejde mít vůbec nic, pokud to není vyloženě prachsprostá vykrádačka, a to se v případě „Shades Of Sorrow“ ani náhodu neděje.
Albu předcházely tuším tři singly, a to „Lord Of Ruins“, „Trail Of Traitors“ a „Stronghold“. Pokud jste tuhle trojici pochytali, budete mít solidní představu, o čem tahle deska je a pokud vás to vzalo za příslušnou část těla, udělá to s vámi spolehlivě i zbytek skladeb. Jak bývá mým zvykem, nesázím na singly, ale na celá alba jako funkční celek. Kdybych vybíral trojici singlů, aby „Shades Of Sorrow“ jaksepatří navnadily u posluchačů, sáhl bych úplně jinam. To není výtka vůči kapele a firmě, ale naznačení z mé strany, že „Shades Of Sorrow“ není jen pár singlů plus výplňová hmota nevalné chuti.
Medyed
Komentáře