Recenze: CROSSPLANE - Fastlane /2022/ El Puerto Records
MOTÖRHEAD z říše…jasně,
teď si dělám tak trochu srandu, ale stopy mé srdcovky jsou ve stylu německých CROSSPLANE jasně patrné. Na jejich obranu je však třeba jasně říci, že se jedná pouze o inspiraci a především o důstojně uchopený odkaz strejdy Lemmyho & spol. Syrový rock ´n´roll, řádně načichlý punkovou stopou je dostatečně originální na to, abych s klidem spláchl všechny, byť i náznaky myšlenek na revival a další formy kopírování do nejbližšího hajzlu. „Fastlane“, čtvrté album CROSSPLANE, se s tím vůbec nemaže a je to hukot od začátku do konce. Síla, energie a stopro uvěřitelný zápal pro muziku dělají z CROSSPLANE hodně přitažlivou záležitost.
One, three, four a jedeme z prudkého kopce, brzdy hoří - úvodní šleha „Can´t Get You Out My Head“ vyráží kupředu bez ohledu na opotřebení pohonné jednotky, punková energie v bratrském svazku se syrovým rock´n´rollem spolehlivě chytá za slabinu. „Make Beer Not War“ se sebe oklepává předchozí punkový nádech ve prospěch rockové klasiky v nečesané podobě, těžší zadek skladbě padne jak ulitý, duní jako tanková kolona před Kurskem. Málo platné, tady se rozjíždí hodně ostrý mejdan, který mě bude dosti bavit. O kousek živější „All Hell Is Breaking Loose“ opatřená klasickým sekaným riffem a chytlavým refrénem má ke zmíněným MOTÖRHEAD hodně blízko, ovšem nejde přes čáru - CROSSPLANE vždy přijdou byť s drobnou kulišárnou, která mi dá jasně na srozuměnou, že jsou natolik zručnými instrumentalisty a skladateli, aby z toho vylezla svébytná skladba s odpovídající silou. Zahřívací kolo máme za sebou, následují razantnější kopance. „Rock Out“ v podstatě není nic jiného, než standardní syrová rocková vypalovačka, má ovšem sílu na vytrhání dlažby na Potsdamer Platz (je-li tam nějaká..asi ne, ale přeorat asfalt a veřejnou zeleň zvládne taky). Exploze neskutečná nastává s titulní „Fastlane“. Punková neurvalost, metalová hutnost, nevázanost rock´n´rollu - vše v jednom mixu s neskutečnou silou. Ufff, tohle sakra můžu a zatím se mi to za více než tři dekády neřepřežralo!!! Jízda na červenou bez respektu k přednosti v jízdě pokračuje s „Rock´N´Roll Will Never Die“, odkaz MOTÖRHEAD znovu vystupuje do popředí jako štiplavé a velmi chutné koření, které nepřebíjí vlastní hudební jazyk CROSSPLANE. „Search And Destroy“ zvolňuje tempo, švih a strhující energie však zůstávají v neředěném objemu zachovány, aby gradovaly v závěru. „Fields Of Bone“ burácí a cválá kupředu, rocková klasika řízlá punkem zase trochu odlišně pojatá nutí nohy si spontánně podupávat do rytmu, což platí i o následující „Epidemic“, ta je vymazlena výraznější melodikou a metalovou úderností spolu s punkovým švihem má, jak už vícekrát předtím, ukrutnou sílu. Tatáž kombinace, akorát s odlišnou atmosférou, to seká hlava nehlava v „Life Is A Monster“. Závěr už se nese v pomalejším duchu, „Black Is My Blue Sky“ dostala poměrně pochmurnou náladu, ta ji ovšem velice sluší a představuje CROSSPLANE v odlišnějším světle, jsou najednou vážnější a seriózní…a vůbec ne marní.
CROSSPLANE slouží jednoznačně ke cti, že nepřepálili stopáž, „Fastlane“ je dlouhé tak akorát na to, aby se jeho potenciál nestihl rozmělnit. Nato, že jsem ještě před měsícem neměl ani potuchy, že nějací CROSSPLANE vůbec existují, dostal jsem těžkou nakládačku od skvělé kapely a ještě lepšího alba. Patrně nastal čas pídit se po starších albech, abych si tohle blízké setkání zopakoval a obohatil. Pánové, já smekám!!!
Medyed
foto: Anja Rinne
instagram.com/crossplane_official/
Komentáře