Recenze: CRISIS BENOIT - El Culto De La Muerte /2022/ Slaughterhouse Records
Samorost dost 
samorostlý i na death metal, tak bych směle charakterizoval italské CRISIS BENOIT. Všechno začíná už u zvuku - ten jakoby byl vypreparován z dobové nahrávky zpřed pětatřiceti let, neukotvený styl mezi starým syrovým death metalem, punkem, starým black metalem a grind corem, do toho slušná technická úroveň a chorobně smrtelná atmosféra, za kterou by se nemusel stydět ani sám pan Korpfrkinkl (ústřední postava film „Spalovač mrtvol“, kterou geniálně ztvárnil mistr Hrušínský). CRISIS BENOIT si se stylovou čistotou hlavu nelámou a výsledek je přinejmenším zajímavý. Korunu všemu dává stylový old school obal a logo ve stylu OBITUARY (řekl bych že zcela záměrně).
Býti „ujetou kapelou“ nemusí být ve finále vůbec průser, CRISIS BENOIT drží svou jinakost patřičně na uzdě, tudíž se neutrhává příliš ze řetězu a nestal se z ní nestravitelný bizár, nýbrž se jedná o razantní nakládačku, vycházející ze staré školy extrémního metalu. S tou nakládačkou nakonec nejsem tak daleko, jelikož jsem se dopídil, že CRISIS BENOIT mají blízký vztah k westlingu. Wrestling sice není můj oblíbený sport, ale nakládačka v této formě mi chutná nemálo. Mám rád všechny ingredience, ze kterých je „El Culto De La Muerte“ uhněteno a jak se s nimi na albu naložilo. Deska má vskutku zabijácký potenciál za použití tradičních nástrojů, prostě stará dobrá řezničina s originálním fortelem. Díky stylové rozmáchlosti vícerým směry zní album velmi „zábavně“ - tzn. že dokáže razantně chytit a pustit až po půlhodině hracího času, abych si spočítal zbývající zuby a kosti, které měly to štěstí a zůstaly vcelku. Jednoznačným plusem alba je skvělá kombinace přímočaré syrovosti s technicky vytříbenou stránkou skladeb, může se to zdát jako protimluv a kočkopes v jednom, ale věřte, že nekecám. CRISIS BENOIT se tyto dva mnohdy nesourodé a špatně kombinovatelné světy povedlo spojit do funkční podoby. Samozřejmě tím nemyslím techniku ve stylu ATHEIST, případně do jazzu hozené rytmické kotrmelce, to by asi opravdu nešlo, ale v rámci hovězí přímočarosti je velmi dobře slyšet instrumentální zdatnost všech tří členů CRISIS BENOIT, kteří patrně z vrozené skromnosti zůstávají v anonymitě pod maskami a pseudonymy El Terrible, El Canibal a Aidu Lentus. Punkovost výrazu CRISIS BENOIT mi lehce evokuje přístup IMPALED NAZARENE, nicméně CRISIS BENOIT nejsou tak sevření a daří se jim obsáhnout širší žánrový záběr. Jinak je to obdobně výživná bžunda, řekl bych…
Tohle není obyčejné death / grindové album a je to znát už od úvodního songu „Macabre Coffin Cremation“, black metalová mizantropie řádí jako bratrstvo kočičí pracky napříč celým albem, jednou jako atmosférotvorný prvek, druhdy jako základní stavební materiál, omítnutý death / grindem, případně hrubozrným punkem. Vzhledem k tomu, že navzdory všemu již vyřčenému se jedná o těžký underground a záležitost pro užší posluchačskou obec, je „El Culto De La Muerte“ natolik zajímavá nahrávka sršící energií a nápaditostí, že jsem si jej nemohl nechat jen tak hamounsky pro sebe a rozhodl se jej uvést v širší známost. Tahle deska mě totiž velmi baví.
Medyed
Komentáře