Recenze: CRADLE OF FILTH – Existence Is Futile /2021/ Nuclear Blast

Byla to řádná prda do palice, jakých jsem neabsolvoval zas tolik. CRADLE OF FILTH obrátili na sklonku milénia mé vnímání metalu naruby. Dechberoucí děsivé divadlo kombinující black metalovou hrubost s epičností a symfonickou výpravností, to tady předtím v takovéto podobě nebylo. Nepíše mi to úplně lehce, nicméně se začátkem třetího tisíciletí mi CRADLE OF FILTH začali s každým dalším albem připadat čím dál unavenější a chudší na silné, nosné nápady. Svou roli samozřejmě hrál i nesporný fakt, že jsem si typický rukopis kapely zvykl natolik, že mě už něco těžko mohlo překvapit. Zkoušel jsem to mnohokrát, ale trojici alb po „Midian“ jsem na chuť nepřišel – poslouchal, snažil se, trpělivost cvičil, stejně nepřišel. Další vzepětí životaschopnosti ovšem nastává s „Godspeed Of The Devils Thunder“ a v poněkud rozkolísané podobě kapele vydrželo dodnes („Darkly, Darkly Venus Aversa“ mi dalo solidně zabrat, ale nakonec jsem tohle pro mě obtížné album přece jen pobral). To vzhledem k letitosti „Krejdlů“ není zrovna špatné vysvědčení, tím spíš také proto, že se kapela výrazově prakticky za celou dobu nijak výrazně nezměnila, krom občasného ubrání tlaku ve prospěch melodiky.

 Vzhledem k tomu, že CRADLE OF FILTH už pravděpodobně nechytnou tu kreativní vlnu z počátků vlastní historie, jejich současná forma mi lehce evokuje návrat tetičky z lázeňského pobytu. Znát to bylo už na dvou předchozích deskách - CRADLE OF FILTH se v míře větší, než malé vrátila už poněkud chybějící lehkost. CRADLE OF FILTH, netuším za to je záměr nebo spontánní běh věcí vezdejších, se na „Existence Is Futile“ dosti blíží náladám kupříkladu z „Cruelty And The Beast“ a to už je co říct. Zdůrazňuji nálady, poněvadž personální složení kapely se takřka totálně proměnilo krom samotného principála a to má nutně vliv na projev CRADLE OF FILTH, ať chtějí nebo ne. Můžeme vést naučné debaty, jak výrazně se na současné formě podepsalo české duo Marthus / Ashok, já jsem toho názoru, že měrou dosti podstatnou. CRADLE OF FILTH jsou, alespoň jak to mé slechy vnímají, podstatně živější, hravější a převedším znovu lačnější po krvi. Hororové divadlo od  výše zmíněného „Godspeed Of The Devils Thunder“ se znovu roztáčí do sympatických otáček a dostává solidní spád. Rozjezd prostřednictvím (samo sebou po vkusném hororovém intru „The Fate of the World on Our Shoulders“), „Existential Terror“ a „Necromantic Fantasies“ je více, než slušný. Do půle alba nemám co namítat, úvodní duo skladeb nezůstalo se svou přesvědčivostí osamoceno. „Crawling King Chaos“ jim zdatně sekunduje, zrovna tuhle polohu CRADLE OF FILTH mám velmi rád, tím jednodušší to pro mě je dostat se „Existence Is Futile“ pod kůži. „Black Smoke Curling from the Lips of War“ se rozjíždí skoro jako metalcorová skladba, dále je to právě to příjemné vzývání zlatých časů v maximálně možné svěží podobě. „Discourse Between a Man and His Soul“ se táhne pochmurně pomalu, jako ukázka temné romantiky nedopadla věru zle, jsa naladěn spíše na animální podobu CRADLE OF FILTH, míval jsem s těmito „utahanějšími“ skladbami více práce, zde nemám námitek.

Ačkoliv na „Existence Is Futile“ nenacházím aktuálně nic, z čeho bych překvapením spadl ze židle, zpracování mě velmi mile překvapilo. Jak dalece je atmosféra alba, blížící se nejsilnějšímu období, záměrných krokem nebo to spontánně vyplynulo z rozpoložení tvůrců, nemám samozřejmě tušení. Tuším však jinou věc - CRADLE OF FILTH se sebe dostali maximum možného.

Medyed

cradleoffilth.com/

facebook.com/cradleoffilth