Recenze: CIVIL WAR - Invaders /2022/ Napalm Records
Vyhnu se srovnávání se 
SABATON, byl bych pravděpodobně třítisícíšestistýšedesátýšestý ve frontě, kdo se do toho pustil. CIVIL WAR se od debutového alba natolik vyprofilovali vlastním směrem, že si ten jeden zbytečný odstavec s klidným srdcem odpustím. Na první album po odchodu frotnmana a výrazné postavy CIVIL WAR Nilse Patrika Johanssona se možná čekalo trochu déle, než bývalo zvykem, ale dlužno je podotknouti, že se nečekalo nadarmo. Nový křikloun Kelly Sundown Carpenter za předchůdcem v žádném případě nezaostává a jeho ječák se do stylu kapely skvěle hodí, takže potud žádný důvod ke stížnostem.
Zpěvné, chytlavé melodie a silné refrény byly hlavním tahákem na předchozích třech deskách včetně svěžích nápadů a jsa navyklý na tuto zavedenou linii jsem neočekával nic jiného v nezměněné podobě a především kvalitě. „Invaders“ jsou přece jen mírně odlišné album. „Invaders“ mi přijde takové mohutnější a zabírající širší stylový záběr, kapela vykročila do nové etapy existence v poměrně velkém stylu. Lehce pro mě nepříjemný pocit ztráty části výjimečnosti CIVIL WAR naštěstí nevydržel příliš dlouho, celková změna zvuku je především důsledkem odlišné produkce a zčásti ji připisuji další personální změně na postu kytaristy a nárůstu orchestrálních aranží, jinak svébytnost CIVIL WAR zůstává prakticky nedotčena. Znát je to hned v případě úvodní „Oblivion“. Zdárně zmáklý orientální motiv, střídání temp a silný refrén moje obavy, jak inovovaní CIVIL WAR zvládnou novou desku, rozmetají v prach. Rozjezd je z kategorie I.A a jedeme dále - šlapavá „Dead Man´s Glory“ vychází z prověřených surovin, na které jsme již navyklí z předchozích alb, metalová klasika nasáklá současným power* směřováním a úspěšně dotažená silnou a chytlavou melodikou. Klasika v plné palbě nastupuje s titulní „Invaders“, skladba energii rozhazuje po pytlích a na množství nehledí, velice solidní jízda skvěle graduje do samého závěru, no každopádně je o čem psát a hlavně je co poslouchat. Ten zápal a tah na bránu jsem slyšel nedávno a po chvilce pátrání je mi jasno - tuhle sílu má i poslední deska domácích PERSEUS a že dostanu v krátkém sledu další výživný chod tohoto druhu, jsem ani nedoufal. Dramatická „Heart Of Darkness“ vhodně mění náladu, k dramatu přibývá tajemnější odér. Skladba představuje CIVIL WAR ve variabilnější poloze a nelze říci, že by jim to takhle nesvědčilo - dosti zajímavé…a není zdaleka konec zajímavým momentům - „Andersonville“ disponuje snad jednou z nejúchvatnějších melodií, kterou kdy CIVIL WAR vypustili do světa, pokud bych měl vybrat pouhý jeden song z „Invaders“ jako repre vzorek, byla by to tahle pecka, i když tak trochu křivdím těm ostatním, stejně jako následující „Carry On“. Jedná se o typický příklad toho, jak silná melodie dokáže udělat divy i z naprosto všedního námětu a povýší ho o několik pater.
Nejen do třetice, ale do čtveřice se CIVIL WAR povedlo, co se povést mohlo. „Invaders“ kromě pravověrně metalové tváře neschází ani výrazná volnější forma, která jim umožňuje skladby obohatit o řadu velmi příjemných momentů napříč celou stopáží alba. „Invaders“ kromě toho neobsahuje příliš mnoho výplňových pasáží a od druhé poloviny alba po úplný závěr se stále něco děje, ať už se jedná o chytlavou melodii, nápaditý riff nebo milá drobnost. Na prohlášení o nejlepším albu CIVIL WAR je přece jenom ještě brzy, ovšem „Invaders“ určitě nízko nemíří.
Medyed
label.napalmrecords.com/civil-war
Komentáře