Recenze: CIRCLE OF SILENCE - Down To Hell /2022/ Massacre Records
V power
metalovém pokojíčku je delší dobu dosti narváno a kdybych pojal touhu recenzovat pouze power metalová alba, měl bych na rok vystaráno a ještě by mi zbylo na ten další. CIRCLE OF SILENCE se přece jen drobet vymykají ze zajeté power metalové škatulky svým drsnějším přístupem k základní látce. Mix klasického heavy metalu, power metalu v obecně vnímaném smyslu a drsnějších riffů načichlých thrash metalem, níže posazený vokál a temnější atmosféra alba není nezajímavý a představuje možný výchozí bod pro ty posluchače, kterým vyleštěný power metal přijde už moc načančaný a dali by si raději něco drsnějšího, aniž by přitom přišli o výrazné melodie.
CIRCLE OF SILENCE mi jemně připomínají jejich krajany BRAINSTROM, už z důvodu podobného stylového pojetí. CIRCLE OF SILENCE jsou však o ždibec klasičtější, ale i tak mě ta podobnost na chvíli trkla. Jakmile jsem v poměrně krátkém čase album „pobral“, veškeré srovnávání vzalo za své, CIRCLE OF SILENCE jsou dostatečně svébytní, aby zvládli v pohodě obhájit sami sebe. „Down To Hell“ to se mnou nemělo za začátku vůbec tak jednoznačné jak by se mohlo zdát. Album zprvu působí až příliš jednolitě a podle jedné šablony bez jednoznačného taháku, který mě rychle dokázat chytit - takové jedno album z mnoha, jehož nesporná kvalita je zjevná, není na něm nic vyloženě špatně, ale také nic, co by mě srazilo na zem s hláškou ve stylu „nečum tak blbě, tohle jsme my“. Účinek alba nastupuje pozvolna, ale vytrvale. Současný dojem je na míle daleko od toho, jak vypadal, když se na mě vyhrnula úvodní a titulní „Down To Hell“ poprvé. Do naprosté blaženosti sice stále kousek schází, ale to už nehraje tak významnou roli. Vydržet a nepodléhat prvnímu a dost neurčitému dojmu se mi často vyplácí, v případě CIRCLE OF SILENCE to platí dvojnásob.
CIRCLE OF SILENCE možná nejsou jako jméno v první řadě německé scény, potenciál na to ale nesporně mají. „Down To Hell“ je napěchované energií jako sklad dynamitu v kamenolomu, jen škrtnout sirkou a zapálit šňůru. Vypilovaná technická instrumentace nemá kazů, výrazné zpěvné refrény spolu s ostrými kytarovými riffy v kontrastu s ultramelodickými sóly dokáží spolehlivě praštit do stolu a říci si důrazně o pozornost. Přece jen ve mně hlodá takový červík, a tím je závěr alba. Ten už zčásti postrádá ten nádherný švih a jiskření, k jakému dochází naposledy v případě „Far Beyond The Sun“. Tím nechci tvrdit, že je závěr alba nějak tristní, to prosím není, jen mě poslední dvě skladby baví o něco méně.
Potvrzuje se mi už poněkolikáté za sebou, že vedle prověřených a zvučných jmen lze natrefit na kapelu, od které zas tolik nečekáte a která vás pak solidně vyškolí ze základních počtů. CIRCLE OF SILENCE mi uštědřili pořádný kopanec, ze který jsem věru rád. „Down To Hell“ by kapelu klidně mohlo vytáhnout do vyšších pater, pokud jde o vyšší porci věhlasu. Kvalitou muziky by si ji každopádně zasloužili a mají skvěle našlápnuto. Světská sláva je ale náladová mrcha a čuně domácí aby se v ní vyznalo.
Medyed
Komentáře