Recenze: CHOTZÄ – Tüüfuswärk /2020/ Northern Fog Records

No tohle je ale bóóórdel!!! Syrový, zkažený, s ničím a s nikým se neseroucí!!! Bórdel s velkým B!!! CHOTZÄ až po kolena vězí v prazákladech metalového extrému s velmi chutným a jedním dechem jedovatým a návykovým odérem syrového rock´n´rollu, mají sakra stejně blízko k VENOM jako k MOTÖRHEAD, stejně tak k norské scéně devadesátých let, prostě útočný a syrový black metalový chlív staré školy, ctící tradiční metalové principy, přitom je to perfetkně a promyšleně zahraný. Co si stará a vymlácená metalová palice může přát víc!!!

No a teď bych mohl přestat, protože víte vše podstatné. Ale snad ctěné auditorium dovolí, abych tento v mnoha ohledech chorobný a výjimečný opus do bližších podrobností rozpitvati ráčil. Třetí album zvoucí se v českém tvaru „Továrna na tyfus“ (doufám, že jsem se trefil) je přesně to, co si já osobně představuji pod pojmem syrové a útočné metalové album prémiové kvality. Syrovost a přímočarost by mohly být dalšími jmény pro „Tüüfuswärk“, nicméně to ani omylem neznamená, že jsou CHOTZÄ mimoni držící nástroje v prackách potřetí v životě, když se zrovna rozhoupou natočit desku. Album čpí zatuchlinou a pekelnými plyny až za humna, je však ukrutně uvolněné a spontánní. Se stylovou čistotou, jak bychom ji byli zvyklí vnímat, si CHOTZÄ moc kebule nelámou. Syrový rock´n´roll, punková drzost a spratkovitost, vyceněné špičáky ranného thrash metalu, black metal staré školy – všechny tyto ingredience zamíchejmež za luny úplňku, a nechejmež odležeti do kuropění, to čarovná směs pekelného smradu vydávati započne. A konec srandiček, „Tüüfuswärk“, jakkoliv je atmosférou jedovaté, drsné a neučesané album, jeho přímý tah na bránu nepopírá instrumentální úroveň všech muzikantů a velmi chytrou výstavbu všech songů. Pestrost výrazových prostředků spojených do jednoho celku je div ne obdivuhodná, CHOTZÄ zní, ale to je pouze můj dojem, jako by měli v krvi rockovou a metalovou klasiku (minimálně v sólech to je krásně slyšet), která propůjčuje albu společně s punkovým nádechem značnou pestrost, jeden se vážně nemá čas nudit. Momentů překvapení na posluchače čeká více, než dost s lehkostí léty zkušených černokněžníků, kteří se už přestali brát smrtelně vážně a sází do placu své mistrovství s odzbrojujícím nadhledem, jakože by to byla náramná zívačka, jenomže opak je pravdou. Neméně suprová záležitost je užití mateřského jazyka, a to ještě ne ve spisovné formě. Hovorová švýcarská němčina, resp. její dialekt ke stylu CHOTZÄ pasuje jako k čertovi vidle. Je to sice už jen taková kosmetická záležitost ve srovnání s výbušným obsahem alba, ovšem i výrazné detaily se počítají.

Švýcarsko, málo platný, bylo vždy bohaté na vynikající kapely a to nemám na mysli pouze ty metalové a nezpochybnitelně stylotvorné. CHOTZÄ sice asi nebudou bořit zavedené pořádky, jejich výjimečnost tkví ve značné svébytnosti, ačkoliv ve své podstatě produkují tradiční black metal. Tenhle tradiční black metal je ale natolik přesvědčivý, strhující, originální a natolik skvěle udělaný, že se s argumenty o nějakém retru můžete jít akorát vyfotit a já si mezitím „Tüüfuswärk“ pustím ještě jednou!!!

Medyed

facebook.com/MundartBlacknRoll/