Recenze: CHLAD - MMXX - MMXVIII /2021/ Pařát Magazine & Productions
Tohle album je zvláštní, 
možná bych nebál říct, že je specifické. Zprvu jsem se v něm vůbec nezvládal orientovat, jako bych poslouchal jeden předlouhý žalozpěv, věrný názvu kapely. Chlad a ponurost, tíživá beznaděj, šeď a tíseň proniká do morku kostí. Doom metal jako definice tohoto alba, silný odkaz prvotní podoby BLACK SABBATH, posunutý do vygradované temnoty. Dá se tomu říkat různě, včetně stoner rocku, nicméně přesně takto si já představuji původní podobu doom metalu, který až časem na sebe vzal extrémnější svršky.
MMXX - MMXVIII spíše než jako debut plní úlohu profilové nahrávky, takového řekněme bilančního alba, shrnujícího skladby kapely za tříleté období. CHLAD, což jsem zjistil až po přelouskání bookletu, mají personální vazbu na VIRTUAL VOID, což po vynaloženém úsilí proniknout pod tuhou slupku alba nakonec mohu potvrdit i na kompoziční úrovni. Stačí si představit skladby v mnohonásobně rychlejším tempu, ten typický rukopis respektive řada styčných ploch tam je, ovšem transformovaná do mnohem chmurnějších a depresivnějších poloh. Na tom by pořád nebylo nic zvláštního a už vůbec ne převratného, k tomu dochází ve chvíli, kdy začne album působit s plnou silou. MMXX - MMXVII disponuje velmi specifickou atmosférou, která má dostatek síly udržet mou pozornost, dokud se nezačnu alespoň zhruba orientovat. Počáteční fáze mi dala nejvíc zabrat, a to bez přehánění. CHLAD, to je především syrový a zčásti neotesaný, pomalu se valící monolit, rezignující na hitové ambice a byť jen na stopu po líbivosti. Zde platí jiná pravidla hry a je na posluchači, jak hluboko pronikne do neveselého světa tohoto alba. Pak platí pravidla přímé úměrnosti - čím hlouběji od povrchu se dostanete, tím silnější dojem MMXX - MMXVIII zanechá.
MMXX - MMXVIII jako název není obráceně, skladby jsou řazeny přesně podle názvu desky, tudíž sestupně od nemladších skladeb po ty nestarší. Nechat albu na roztažení temných perutí dva tři letmé poslechy při výkonu domácích prací je marnění časem a energií. Tohle je nahrávka pro soustředěnější poslech a nezáleží na nikterak složité kompozici. Tohle album nejde za posluchačem, ale posluchač musí jít za ním a není dopředu jisté, zda doputuje do cíle. Nezbytným předpokladem je jistá natrénovanost posluchačova na doom metal, stoner orientace je jistě nespornou výhodou, specifika stylu to nechci říci že vyžadují, ale album pak leze do hlavy o dost rychleji. Zprvu ničím výjimečná nahrávka potom vydává skryté silné momenty. Ty netkví v instrumentálních saltech vzad ani v převratných inovacích - pořád máme co dočinění s archaismem v notně syrové a neučesané podobě - síla MMXX - MMXVIII spočívá v magii atmosféry, té pokud přijdete na chuť, máte před sebou úplně jiné album. Samostatnou kapitolou je zvuk, hutný a masivní, přitom (opak bývá poslední dobou zvykem ) nepřervaný a organický, skoro mám až pocit, že album bylo nahráno na jeden zátah. MMXX - MMXVIII totiž na mě působí sympaticky živým a autentickým dojmem, prostým umělé sterility řady současných produkcí - zde je tomu téměř zcela naopak.
Poslouchejte a uslyšíte, pokud se během poslechu za sychravého počasí a nízké oblačnosti nerozhodnete hledat provaz a vhodný strom…
Medyed
Tihle kluci umí Jaryn (17. 4. 2022 08:13)
I když nejsem klasickým příznivcem doom metalu, vidím v jejich hudbě kus poctivé muziky, co má tendenci vám svou tíhou přidusit každý pór těla a zvýšit tepovou frekvenci z toho padajícího temna....Až to skončí, tak si otřete hrůzou orosené čelo a a s chutí se projdete po sluncem zalité ulici... Výborná hudba k hororu....