Recenze: CHAOS OVER COSMOS - The Unknown Voyage (2018)
Jeden by zíral, co kombinací, stylových mixů, mezižánrových mišmašů a všerůzných odvarů nabídla rocková i metalová scéna za posledních dvacet pět let. Vznikly nesmrtelné a vpravdě stylotvorné klenoty, které udaly směr dalším následovníkům, vznikly i bizarní paskvily bez řádu a duše…a na ty dnes již vzpomene málokdo. Polsko/španělští CHAOS OVER COSMOS (dle abecedního pořadí), neděsme už čtenáře bizarními paskvily, rovněž považují žánrové mantinely na příliš těsné. Co mně samotného překvapilo, a rozhodně ne nepříjemně, je způsob kombinace, či spíše organického propojení všech inspirací, které tuto kapelu přiměly vyjádřit je vlastním jazykem. Na hraně tenké málem, jak čepel skalpelu, balancují mezi tradičním metalem (při pozornějším poslechu…Eddie klepe na vrátka), zasněností let sedmdesátých, melancholií doom metalu (a zároveň jeho rockovějšího derivátu), a v neposlední řadě pro naprostou úplnost je nutno zmínit slyšitelné progresivní rockové tendence.
Úvod prvního záseku, intro „A Hidden Path“, přímo vybízí k progresivnímu snění, což je v zápětí postaveno absolutně na hlavu. Následuje „maidenovka“ „ Armour Of The Stars“. Zpočátku mi to znělo jako druhořadý revival nesmrtelných „Ironů“. K kontextu alba jako celku a po trpělivém poslechu (skladba má necelých čtrnáct (!!!) minut ) se tento pocit vytrácí a funguje to bez výraznějších zádrhelů. Jasný záměr a koncept se potvrzuje hned u následující „They Will Fall“. Opět žádný „kraťas“ – prozměnu má „jen“ přes jedenáct minut. Na povrch vyplouvá příjemná melancholie a vcelku výrazná tvář OVER THE COSMOS se vybarvuje v jasných konturách“. Riff na pomezí hrad rocku a stoner rocku, vzdušnost předchozí skladby ustupuje do pozadí, obloha potěmněla, aby uvolnila stavidla přitažlivé melancholii. Zpozorňuji, protože tahle poloha kapele náramně sluší a ta natažená stopáž se vůbec dlouhá nezdá, svou podmanivostí „They Will Fall“ vtahuje vnímavější posluchače ihned, ty tvrdší na lámání v pase do pěti minut a nejpozději do vyvedeného sóla, do epicentra dění. Zcela chápu, že jedenáctiminutovou trudomyslnost někteří prostě nedají, ale jejich škoda. Dochází opět na sympatickou inspiraci „Železnou panenkou“, a konečně tomu přicházím na chuť a začínám trochu chápat. „ The Compass“ pluje v náladách pozdější podoby PARADISE LOST (nebrat doslovně jako šablonu, mnozí z Vás by si dosadili dozajista jiné jméno a podoba je pouze letmá), melodie zlehka kličkuje, dovytváří podmanivou atmosféru. „The Compass“ považuji za vrchol alba, sic se semknutější strukturou poněkud liší od skladeb ostatních, ale co do atmosféry je nejbarevnější a kdo ví, možná tu máme náznak, kam se možná budou CHAOS OVER COSMOS ubírat v blízké budoucnosti. „They Sky Remembered Thy Name“ zpočátku ladí na power metalovou notu, kytary se rozeběhnou progresivním směrem a je to hodně dobře poslouchatelné, podmanivé a dramatické. Na závěr skvělé finále, přitažlivý hudební zážitek, který nekazí přílišné exhibice, vše podřízeno skladbě jako takové, nenalezám nic, co by příliš trčelo a bilo do uší. Vyváženost sama…
„The Unknown Voyage“ je zářným důkazem, že v podstatě neznámá kapela dokáže značnou měrou posluchače pozitivně překvapit a s elegancí si získat posluchače přirozeností své hudby. A to včetně mně…jsem překvapen a získán. CHAOS OVER COSMOS sami sobě nastavili výkonnostní laťku…a ta je dosti vysoko.
Medyed
Komentáře