Recenze: CHAOS OVER COSMOS – EP II /2020/ vlastní náklad
Na konci minulého roku jsme Vám přinesli recenzi na EP I., respektive bezejmenné EP. Uplynuly s bídou čtyři měsíce a je tu EP II. CHAOS OVER COMSMOS jsou zjevně při chuti, minulé a stále aktuální nahrávky jsem si s gustem vychutnal, takže nedělám Zagorku, že se netěším na další hudební obžerství bez těsných žánrových mantinelů.
„We Will Not…“
„Buď nás styly ovládnou, nebo my ovládneme styly“, mohli si CHAOS OVER COSMOS říci sami sobě. „We Will Not…“ zabíhá od sametového melodického power metalu po black a death metal, vše důkladně promícháno jako od špičkového barmana, nebo ještě lépe – nevím, kde CHAOS OVER COSMOS přišli k tomu kotlíku, ve kterém Frank Zappa vařil přísady a naučili ho vařit metal. Samozřejmě poněkud přeháním, ovšem mám ten pocit, že CHAOS OVER COSMOS neomezuje v inspiraci téměř nic. Jejich „All Metal Crossover“ nepůsobí jako slepenina všeho, co zrovna našli ve špajzu, všechny elementy bez ohledu na jejich zdroj jsou funkčně provázány v jeden organický a životaschopný celek.
„Worlds Apart“
Nastupují technické akrobacie, pokračuje drsný vokál na střídačku s čistým. Vzdušný refrén, během kterého se proplétají oba vokály, dynamická technická kytara s nedělá starosti, kam se vrtne – zda do progresivního metalu, nebo až do téměř technicky death metalových vod – „Wolds Apart“ je jeden obsáhlý komplex. Navzdory své mnohovrstevnatosti si skladba udržuje kontinuitu, jasnou strukturu a majestátní atmosféru.
„One Hundred“
Jednodušší koncept, syntezátorové plochy dostávají více prostoru pro zvukové kouzlení. Melancholická nálada skladbou prostupuje jako ranní mlha z blat, Vokál nejprve jen tajemně šeptá a deklamuje, aby se naplno projevil později, kdy „One Hundred“ roztahuje křídla do širšího prostoru, úvodní lehká koncepce se zahušťuje do nám již známé komplexnosti. Ta lehkost a vzdušnost je náhle ta tam, v závěru „One Hundred“ není tou éterickou skladbou na začátku, nýbrž naléhavým proudem energie.
„…Fall“
Baladický rozjezd skoro až s heroickou atmosférou, případně by nebyl úplně mimo téma v doom metalovém ranku – pompéznost a hrubý vokál to i vcelku jasně naznačuje. Ovšem jsem úplně vedle, „…Fall“ se zlomí do luxusní power / prog exhibice, zahalené do značně originální nálady, takže v podstatě nemám ani nutkání skladbu s melodickým metalem příliš spojovat. Závěr je přepestrá organická směsice melodických a extrémních ingerediencí, které "...Fall" propůjčují skvělou gradaci.
A najednou ticho… Tak končí naše komédie… (to mi v hlavě nepřeskočilo, jen kraťoučký citát vypůjčený od Divadla Járy Cimrmana) , a já nemohu jinak, než si tenhle „chaos“ pustit znovu…a pak ještě…velmi návyková záležitost.
Medyed
Komentáře