Recenze: CHAOS OVER COSMOS - A Dream If Ever There Was One /2022/ vlastní vydání
Říkal jsem 
si nedávno, že už jsem o CHAOS OVER COSMOS dlouho neslyšel. Přání mé bylo záhy vyslyšeno, jako bych měl v hlavě skryté komunikační zařízení. Ono to vůbec není dlouho, ale přímo naopak, předchozímu albu je rok, takže jaképak dlouho. Ten čas podle CHAOS OVER COSMOS plyne nějak nestandardně…
Osobité spojení progresivního metalu s moderním zvukem a postupy dostalo další pokračování. Kapela, která zlomila moje nechutenství k moderním směrům, protože je takřka geniálně propojila s tradičním výrazem, si nedělá v žádném případě ani nyní, kdy mi přijde zase o kus drsnější a progresivnější, posunuta blíže extrémnějším stylům. Co se stále CHAOS OVER COSMOS daří v maximální míře, je hloubka emocí a atmosféry, tj. toho nejpodstatnějšího, co dělá muziku muzikou bez ohledu na styl. Technická náročnost sice dá trochu uším zabrat, ale není to věc, kterou by běžně metalu znalý posluchač nebyl s to pobrat, technická rovina desky je pojata zcela funkčně a ne samoúčelně proto, aby všichni čučeli s hubou dokořán, co všechno dokáží CHAOS OVER COSMOS zahrát.
„Continuum“ se tváří jako instrumentálka s maximálním prostorem pro sólovou kytaru a soutěživost riffů, drží však pevně pohromadě a dramaticky mění barvy jako chameleon, nicméně se nerozpadá na jednotlivé dílčí kousky - úvod vpravdě strhující. Elegantní progresivní gymnastika je proložena hutnými a tvrdými pasážemi, skladba se vším, co obsahuje, vytváří parádní start alba. Následující „Fire-Eater“ potvrzuje nastolenou linii směrem k brutálnějšímu výrazu, přičemž zůstává v podstatě v plné míře zachována progresivní stránka skladeb a celkem přívětivá tvář skladeb. V kontrastu s technickou propracovaností skladeb je nemám vážnější problém vstřebat. „Navigation By Moonlight“ nechává rozehrát elegantní souboj mezi neklidnými riffy a sugestivní atmosférou, naléhavý vokál pak už jen vyhlazuje hrubé hrany do téměř dokonalého tvaru. Skladby se zprvu zdají velmi podobné, šité pole jedné základní předlohy, tj. ostrého technického mixu tradičního a moderními směry ovlivněného metalu. Nicméně při pozorném poslechu se tahle jednolitá koule začíná dělit na šest silných kusů, které mezi sebou čile kooperují. Nádherně je to slyšet v „A Mantra Of Oppression“. Skladba v sobě spojuje beze zbytku vše, čím CHAOS OVER COSMOS prošli a navíc přidává potemnělou náladu, završenou zasněným závěrem. Nespojitelné? Ale kdeže…ani zprvu nepostřehnete, kolik barev a poloh skladba obsahuje. „Ebb And Flow (ers)“ vytahuje vetší objem sekaných riffů a přehlednější sktrukturu, řečeno obráceně - skladba jede v jednom pevném směru, už se zdá, že tak i skončí. Jenže ne, ve druhé půli se zlomí do emotivní melodiky a instrumentální hravosti. Outro „Melatonin“ mě už nechává vydechnout a porovnat si v hlavě vše, co se mi tam nahrnulo.
Zdá se to jako vše, ale není. Album dále obsahuje upravené verze čtyř skladeb z předchozích nahrávek, konkrétně „Cascading Darkness“, „Consumed“, „Worlds Apart“ a „Asimov“. Desert je to více, než chutný a skvěle připomíná starší alba, respektive EP. CHAOS OVER COSMOS je vyvíjejí, není to sice vývoj překotný a dle názvu kapely chaotický, ale přirozený a po drobných krocích. A tak to mám rád, tak se mi to líbí…
Medyed
Komentáře