Recenze: CENOBITE – Dark Dimensions /2020/ Svanrenne Music
Ruská metalová scéna rozhodně stojí za pozornost, to jsem minimálně
dvakrát ve svých zápiscích šílencových prohlásil. Petrohradští deatheři CENOBITE nejsou na každý pád nezajímavým zjevem, jejich death metal čerpá z tradičních zdrojů, nikam se zběsile nežene, je řádně zatěžkán a melodiím se vyloženě nevyhýbá. Přehledná struktura skladeb, vycházející z heavy základu, šlape cestičku i pro publikum mimo death metal bez toho aniž by se posluchačům odlišných stylů CENOBITE museli přehnaně nabízet a dělat zbytečné kompromisy. Nespornou devizou „Dark Dimensions“ je hutný a ostrý zvuk, umocněný relativně pomalým tempem. CENOBITE se evidentně v pomalých tempech našli a jejich předností zhusta využívají především ku prospěchu posluchače.
Skladba / intro „Lord Of The Labyrinth“ vyvolává mrazení za krkem, odříkávání pravděpodobně magické formule a výkřiky mučené bytosti končí až v kostní dřeni. Jsem upřímně zvědav, co bude následovat… „Leviathan“ chytlavě šlape ve středním tempu, melodické vyhrávky nenuceně tvoří příjemné vibrace jako vítaný protipól těžkému nosnému riffu. Basa výživně chrastí, vokál je chorobně nemrtvý – jako celek velmi vyvedené a bezproblémový zavrtávací červ do šedé kůry (pak se mi to v hlavě točí dokola celý den a vyhnat se mi to odtud vůbec nechce). Stará zatuchlá márnice stále vydává dostatek silné inspirace, CENOBITE vystihli ten odér smrti a nicoty vyjádřit přesvědčivě, syrovým a hrubě elegantním způsobem. „The Void Is Cold“ má strhující pomalý začátek, poté se začne o krapet odvalovat rychleji, ale jistě – jak bojový plyn v zákopech u Ypres. Síla čiší z každého taktu, stejně tak jako zápal pro věc. Svižnější „Martyrdom“ má krásný švédský přesah (málo platný, Skandinávie je od Něvy relativně kousek), parádní tah na bránu a skvělou morbidní atmosféru. Přitom ústřední motiv je v jádru skoro až gothic rockový, ovšem podladění a chorobná atmosféra jej přetahuje na správnou smrtelnou stranu. „Pain, Torture, Tears“ – přehledná, rázná, účinná. Dva, max tři riffy dokola a je vymalováno, nic více není třeba k maximálnímu účinku. Chlad, jasně dávající najevo, že smrt je nablízku, mrazivá jistota definitivního řešení, stará škola death metalu, postrádající známky dušnosti a opotřebení. „Plague Dominion“ zní opravdu jako morová rána na vrcholu epidemie, kořeny sahající až k BATHORY (závan „Call From The Grave“ příjemně šimrá pod žebry), mrtví vstávají, klouby si narovnají… „Through Horizon“ zní jako symfonie smrti nad spálenou krajinou bez života, dochází k mé slabosti – basa zaskřehotá do rytmu a poprvé se rozjíždí střední rychlost typická pro old school death metal konce osmdesátých let, v kombinaci se skvěle chorobným zvukem je to balzám pro mé uši. „Slaughter“ se zatěžkaně plíží, každý úder jeho sekyry a každý řez nožem se přesný a smrtelný, jen vnitřnosti a kosti zůstanou za jatkami na hromadě, zatím volné háky na štangli o sebe cinkají a vyčkávají na další abonenty, na další sklizeň čerstvého masa – „Harvest“ začíná, ti co mají štěstí, zdrhli včas. Zbytek čekají volné háky na jatkách, temnota a bezútěšnost po celou stopáž „Harvest“, náladotvorné kytary temnotu ještě umocňují. „More Kills“, smrtka stále nemá dost a neustále šmejdí kolem a hledá zbylé nešťastníky, kteří jí ještě nepadli do spárů. Záležitost času a nebude zde ani známky života, jen chlad, temnota a pach smrti. „You Must Die“ a je šlus. Pomalá stvůra s jedovatým pohledem a spalujícím dechem, zvolna se plazící po rozervané zemi, nemrtvé monstrum uzavírající letálně účinkující párty v márnici, která pamatuje časy pravidelných morových ran ve středověku.
Kdo proboha dělal zvuk??? Chytit, dotáhnout sem a dekorovat řádem smrti prvního stupně!!! CENOBITE díky němu zhudebnili rozkladné procesy. Není to samo sebou pouze zvukem, ale i v neposlední řadě srdcem a řemeslnou nápaditostí, které z „Dark Dimensions“ dělají nesmírně silné album.
Medyed
Komentáře