Rok vydání: 2007
Edice: CD

Vrcholy CD: nahrávka jako celek
Propadáky CD: nejsou
Zajímavosti CD: bicí nahrál bubeník, který kapelu krátce předtím opustil - viz profil Ynnity / jedná se o první a možná i navždy poslední desku skupiny

Hodnocení CD: 98 %



Tak dlouho tuhle recenzi "píšu", resp. se na její napsání chystám, že teď neplodím nic jiného než pohrobka, neboť Ynnity jsou momentálně mrtví.

Přiznám se, mám trochu problém s recenzemi anglicky zpívaných desek, protože každá recenze by se měla dotknout i textů, a já než si to vždycky alespoň trochu pročtu a přeložím, notabene s mojí prachbídnou angličtinou...mno, ale myslím, že nemám hodnotit mizernou kvalitu svého anglického jazyka, ale jednu z nejlepších desek brněnského tvrdého rocku, jaká se v něm za poslední roky vylíhla. 

Co toto CD přináší? Z poctivého těžiště syrového hard rocku vyrůstající výrazné hudební nápady, dynamickou kompozici skladeb, skvělé instrumentální výkony a zejména abnormální zpěv. Já vím, že to zní hrozně, spojení "abnormální zpěv", takže ihned poctivě dodávám, že mám na mysli abnormálně kvalitní a výrazný zpěv. Andělský hlas a zpěv Zdeňky Kotačkové, která touto deskou zdařile rozvinula svoji pěveckou kariéru od předchozích, lyričtějších SRO, k hutnějšímu, ještě říznějšímu soundu, neboť zatímco SRO byli především rockoví, Ynnity jsou především hard rockoví.

Těch vlivů, a ani bych možná neřekl vlivů, spíše těch různorodách muzikantských nápadů je však v jejich hudbě tolik, že si mnohdy vysloužili nálepku crossover (stejně jako to potkalo SRO).

Chtěli byste slyšet největší hit desky? Těžká odpověď. Jednotlivé skladby jsou kvalitou natolik vyrovnané, že žádnou nad ostatní vyčnívající pecku vlastně nenajdete. Ynnity jsou natolik "nekomerční", že svoji desku nepotřebují postavit na jednom dvou rádiových hitech, doplněných jakýmsi "zbytkem". Nepotřebují, a vlastně to ani neumějí. Do každé skladby jdou totiž naplno, a tak je každá píseň v podstatě určitým vrcholem, ovšem vrcholem velmi vyrovnaného horského masívu. Důsledkem čehož zřejmě bude, že každému posluchači se zalíbí jiné písně, což ovšem svědčí o dosti "osobním" charakteru stvořeného alba.

Pokud bych i přes předešlá slova měl jmenovat za všechny aspoň jednu z mimořádných písní, pak by to byl asi Dreamer, jehož stupňovaná nálada a závěrečná gradace je vskutku ohromující. Naopak lehce zádumčivé náladě alba se tak trochu vymyká "rozskotačené" úvodní City, které i když má k "rádiovému" hitu díky své tvrdosti hodně daleko, tak je k němu ze všech přítomných skladeb asi nejblíž.

Hudba je to - i přes veškerý nářez a hukot - atmosférická, náladová, pocitová, spíše smutná, dosti tajemná. Řízná kytarová kila se střídají s melancholickými vyhrávkami, s čímž korespondují různé polohy zpěvu, někdy až "recitačně" klidného, jindy zas explodujícího a vypjatého snad až v nebeské výšiny, jako by se chtěl - dotknout slunce?

Tomu všemu odpovídají texty. Jak jsem již naznačil, dal jsem si tu práci (a věřte, že v mém případě to fakt byla fuška!) a za občasné pomoci slovníku jsem si je pročetl. A mám z nich dobrý pocit. Angličtina je to relativně přístupná, ale textařka nepoužívá žádné jednoduché slogany, spíše pracuje s víceobraznými verši, které musíte nechat proudit a působit ruku v ruce s atmosférou muziky. Chcete pár citací z toho, co mne zaujalo? Ale pozor, je to tady jako s hudbou, může Vás zaujmout něco úplně jiného, a také pozor, zde jsou jen "vytržené" kousky:

"Record me / spend the time with me / upgrade your fantasy / record me / I m your alibi / for your wife and family" (Record Me);

"We are walking on the razor with stupid lies / walking through the desert without eyes" (The East);

"I m sending gentle and eternal kiss", "I ll never see you again / my lonely nights / my empty life", "Death makes no diferences /  but its just beginning. Right? / And I promise you / you ll be in my mind" (Prayer);
"No mercy and no chance for us / two pieces of different lives / two feelings on those opposite sides: hate and like" (Mr. Drummer);

"Never touch the sun again" (Dreamer);

"So you cant stop my wheels / no you cant stop my wheels / freedom is what I love / freedom is what I ve got" (Responsible Woman).

Zvuk desky je výborný, syrový a přitom dobře čitelný, z osmistránkového bookletu si vychutnáte všechny texty.

Hmm, dobré, opravdu dobré. Brněnský hard rock zrodil desku, která sice vyžaduje určité osobní rozpoložení, určitou náladu, ale pakliže se do "potřebného" stavu dostanete a budete chtít cosi něžného, a přitom dostatečně tvrdého (prosím, to není dvojsmyslné! :-), pak si vždycky tuhle fošnu teda ale fest užijete!

Hmm, trefně si to Ynnity zahráli a zazpívali: "Do you want to please me darling? / Come and take your red guitar / With my angel voice I m gonna lead your arms..."

Hmm, anebo že by v souvislosti s pomyslným "úmrtím" Ynnity a novými aktivitami zpěvačky Zdeňky Kotačkové (v současné době již vystupuje jako stálý host skupiny Stejšn) platilo spíš shora citované "Death makes no diferences / but its just beginning. Right?"

P.S.: "Rajt"? Ať tak či onak, se svým andělským hlasem bude myslím Zdeňka Kotačková "rajtovat" po českých pódiích i nadále takovým způsobem,  že budeme všichni ještě koukat. Koukat a poslouchat.   

Zdraví Dědek.