Recenze / CD Second End: Game Over / rok vydání: 2019 / stopáž: necelých 30 minut / vlastní náklad
(NE)VINNÁ RÉVA HŘÍCHŮ
aneb
NEJHEZČÍ ŽEŇ
Dedikace: Tuto recenzi věnuji panu Radkovi Miklicovi, zakladateli skupiny Second End a nezlomnému rockerovi, jehož dvaceti let vytrvalé vůle si nesmírně vážím. Díky moc za Všechno, Radku - ať žije Butterfly!
No já vím, nejen v Hodoníně už je po žních. Ale tuhle
žeň do hlavy žeň, nejhezčí žeň - tohle je prostě kombajn a rachot jak Brno!
Majestátní meč? Majestátně mečivá kytara v úvodní Game Over rozpárá nejeden rockopád, a najednou víte, že taháte ne za ten druhej konec, ale za ten první konec provazu, že jste prostě chytli to lano, to nejlepší lano, a ne že všechno končí, ale všechno právě začíná! Je tady SECOND END!
Moje duše, moje pocity, moje Všechno stoupá ke hvězdám, a sedmý nebe má číslo, kterýho se tahle země nedopočítá. Ono to možná vypadá, že se mně líbí vlastně všechny desky. Jenomže to není pravda: mně se líbí desky, o nichž píšu. A to je právě ono – já píšu pouze o těch deskách, který se mně líbí. Ty, který se mně nelíbí, mně prostě nedonutí o nich psát. Nenajdu v sobě energii, abych zasedl k počítacímu nočnímu stolku a začal ťukat jako datel anebo tukan. Dřív to bylo jinak, ale už mi lásko není dvacet let, už mi není ani dvacet pět.
Nový kotouček Sekáčů se v mý hlavě vozí jako v rajský zahradě, a třeba i tý, na který jsem jako děcko vyrost’. Cítím ty angreštový keře, ale i ty hodonínský (ne)vinný pláže, vidím Pana Kolečkáře, jehož jsem jako řečkovický děcko na naší zahradě zdravil a chodil k němu na maliny, všechna ta skvostná ovocná šťáva v tý nahrávce je a ty bobule do nás prýští - „jako réva do nás tečou“...
Autorské schopnosti kytaristy Petra Ducháčka jsou jak Dlouhá cesta až do nebes, každá světová kapela by si s ním „Broukala“ nejeden Let, třeba Let It Be, aranžérské možnosti SE nechávají vyznít skvělého Broňu Mikulince s neméně řízným Milanem Veleckým, který přesně ví, kdy do toho praštit, a právě proto ho Sekáči v sobě mají. A druhej kytarák Roman Švantner? Tak o něm se fakt nedá říct, že pouze „seconduje“ J
Nádherně „Hříšná“ kytarová vyhrávka (pořadové číslo 3) jako by předznamenala onen jeden z nejsmutnějších ploužáků na planetě jménem Zem. Zrodilo se Slunce, zrodilo se Nebe, zrodila „sesx“ Ty. Nejhezčí z žen – Nejhezčí žeň! Zrodilo se ... Všechno. Nechte znít výborný zvuk tradičního studia Second End, tradičního hodonínského studia Paradox, protože tohle má Mistr zakladatel a jediný dnešní původní člen SE Radek Miklica fakt vychytaný.
To si takhle jdu jednou do práce, a najednou vedle mne stojí Hitchcockův pták! No fuckt, stojí pták! Ten holub si statečně vykračuje bez jakýchkoliv obav, hrdě tyčí zobák a pro mne je to prostě Psycho! Díky moc za poctu tomuto Panu, Panu Panu Panu, i naše chata, kde jsem kdysi v tiché noci, v úplné tmě na kraji města, tento horor sledoval ví, jak byl Mistr v lásce brutální...
Intro a tlukot vlastního srdce. Normálně by to každý čekal na začátku, tady je to v rámci dvojky. Holt Dlouhá cesta. Ale že by Knockout? Tak ten fakt rozhodně nehrozí.
Třebaže znám Second End už patnáct let a vím, že je to orchestr, je si zaslouží pozornost, tak tahle deska mne překvapila, jak je dobrá.
Chlapci moji milovaní: Vím, jsem v tom zas.
Tady Dědek
Komentáře