Recenze: CBF – Malvarma (2018) / Support Underground
CBF (COLDBLOODEDFISH) jistě nemusím sáhodlouze představovat a sestavovat za tímto účelem historickou rešerši. Kdo jste přičichli k tuzemskému thrashingu, byli byste neměli tuto smečku z Práglu minouti, byť „Malvarma“ jest jejich albem debutovým. Stylový přebal zaslouží aspoň jednou větou zmínit – obal od rybiček může býti považován za obchodní značku a maskota v jednom.
Je nepochybně za fakt pokládáno, že thrash metalová kukaň ve své prapůvodní podobě má punkový podkladek. CBF budiž o tomto tvrzení přibráni za příklad významný.Po intru se rozpoutá dostaveníčko na jatkách, nazvané „Fool´s Cemetery“, což je punkovka jako vepř v domácím chlévě chovaný. Ve spojení s decentně zkorodovaným zvukem je to přesně ono, co mým sluchovodům tak přenáramně lahodí. Jakoby mi z jednoho ucha do druhého projelo Pendolino se všemi jeho cederomy, když stalo u Polomi. Následuje „Goodbye Pogo“, s úvodem trochu „anthraxoidním“, vzápětí nasadí sebe samu na položené koleje a jede se zkratkou přímo přes bazének plný hladových piraň, k čemuž zdatně pomáhá polojeblý vokál, který skladbě sluší jako těsná vestička pacošovi cvokhausu. „The Great Dreamer“ valí jak Hitler na Charkov, nic tomu nevadí pomalejší pasáž (na intenzitě pranic netratí), ta stejně rychle končí a palba rychlopalných kanónů jede nanovo – hitovka jako sviňa. „Aimin´High“ je krapet rozeskákaná a o ždibec odlehčenější předchůdců, CBF mají o tom, co hrají, jasnou představu a ví moc dobře, jak na to. „Putraj Peboj“ (absolutně nemám šajna, co je tím míněno), nasazující dokonce i growling, neslevuje ani o mikrometr čtverečný, žene se kupředu jak kočka, které jakýsi šprýmař uvázal na ocas provaz s plechovkou. Krom palby a energie nelze nevnímat významnou dávku nadhledu, což je deviza ceny nemalé. CBF se tím dostávají s lehkostí na o poznání vyšší kvalitativní patro. „Them Against Us“, potemnělý pomalý úvod s nádherně slyšitelnou rámusící basou se záhy zvrhne ke starým pořádkům, syrové rubanici sic ne v takovém zběsilém tempu, ovšem na intenzitě neztrácí a v závěru na síle zřetelně nabírá. „Life Is An Open Grave“, toť v jádru punkový nátěr obohacený sborovým halekáním. Než se posluchač stihne rozkoukat, co se sním děje, je po skladbě. „No Way Out“ pokračuje v nastolené linii s variabilnějšími rytmy (dojde i na funky vsuvku). „Forbidden Dreams“ na startu připomene „South Of Heaven“ od SLAYER, vzápětí je vše naprosto jinak. Tempo není tak zběsilé, kytary jsou variabilnější, onen „slayerovský“ motiv z úvodu se uprostřed skladby objevuje znovu a překlápí poslední skladbu alba do postupného finále. S posledními takty se na okamžik objevuje pár slov v češtině, skladba končí stejnou větou, jako začala, tam ovšem byla englicky: „Oko nevinného je zalito krví, zatímco zuby dravce se zarývají do jeho krku…“
Svým debutem dávají najevo, že rozhodně nejsou rybičkou (milý Ignáci), ačkoliv „gastronomický“ koncept obalu by k tomu mohl svádět. Tahle rybička zvládne spořádat rybáře lehké váhové kategorie a pak ještě pošilhává po nedaleko se plácajícím potápěči. A vodníka taky už nikdo drahný čas neviděl…
Medyed
Komentáře