Recenze: CAVE BLIND - Return Of Iron And Steel /2022/ vlastní vydání
Další rok v
čudu a to znamená mimo jiné téměř jistotu, že je venku další album CAVE BLIND a dozrál čas se znovu vydat na výlet do pravěku. Jelikož již dopředu vím, co mě čeká, provětral jsem si sluchovody něčím dobovým za účelem odpovídajícího naladění. Ne že bych to vyloženě potřeboval, ale namísto okamžitého přepnutí sebe sama z avantgardy do archaické klasiky si raději dopřávám jakýsi přechodový můstek v podobě méně věhlasných klasiků BATTLE AXE a TANK. Tyhle dvě jména nezmiňuji jen tak samoúčelně, novinka CAVE BLIND mi vyloženě připomíná takový mix raných nahrávek těchto pozapomenutých průkopníků se starým přímočarým black metalem. Jelikož oba styly můžu měrou vrchovatou, o nějaké objektivitě, blížící se stu procent. O té to nebylo ani v prvním případě před pár lety.
„Return Of Iron And Steel“ znamená na poměry CAVE BLIND poměrně značný posun, ovšem v žádném případě ve výrazové rovině, tam vše zůstalo a s největší pravděpodobností navěky zůstane zapečetěno ve staré zatuchlé kobce jako dokument doby heavy metalu zaslíbené. Posun, jehož náznaky jsem zpozoroval na předchozí kolekci, se týká lepších skladeb a lepší produkce, samozřejmě v mantinelech nejhlubšího undergroundu (to jen pro případ, že by někdo chtěl „Return Of Iron And Steel“ srovnávat s těžkým mainstreamem současného ražení). Stejně jako může tohle album vyvolat na řadě tváří útrpný úsměv pro evidentní pravěký feeling a nesporný primitivismus, stejně tak může vcelku bez námahy spravit náladu smečce staromilců, kteří prostě nejsou od přírody tak hákliví na hrubé, neučesané zpracování a zkousnou nějakou tu nectnost, kterou lze dopředu očekávat. Skladby jsou šity podle podobného mustru, cválají téměř všechny ve středním tempu. Čest výjimkám, zatěžkanější tvář nezní vůbec špatně a být pomalejších skladeb o trochu více, bylo by podstatně více i té radosti. Toto tvrdím navzdory faktu, že mám bytostně rád rychlé sypačky, nicméně mi pořád připadá, že se „Return Of Iron And Steel“ možná až příliš motá kolem jednoho orientačního bodu dokolečka dokola až se z toho hlava motá. Tahle nectnost tu už byla dlouho předtím, než se „Return Of Iron And Steel“ stihlo vylíhnout a k CAVE BLIND už tak nějak patří.
Navzdory zřejmým a předem očekávaným nectnostem považuji „Return Of Iron And Steel“ opět o ždibec lepší, než bylo předchozí „Cry Of The Dying Bard“. Pavel Haken si dal evidentně větší práci s produkcí a je to slyšet z každé ze skladeb. Bude to sice krmě opět pro úzký okruh posluchačů, kteří příliš neřeší všudypřítomnou přímočarost a řekněme neotesanost. CAVE BLIND nelze posuzovat běžnými měřítky, ale také si na nic nehraje a ani se nejedná o nepovedenou parodii na pravověrný metal. „Return Of Iron And Steel“ mě ničím nepopuzuje a jakmile si znovu zvykám na jeho hrubozrnost a vsadím se, že zcela záměrnou jednoduchost, nefunguje úplně blbě a pokud navíc slyším posun po drobných krůčcích směrem kupředu, nemám prakticky závažnější problém.
Medyed
Komentáře