Recenze: CAVALERA – Schizophrenia /2024/ Nuclear Blast

Kříšení starých dobrých časů pokračuje, osobně bych se spokojil s „Bestial Devastation“ a „Morbid Visions“, Kisserovská éra podle mého názoru už tolik restaurovat nepotřebuje, ale budiž. „Schizophrenia“ v původní verzi už nese typické znaky fenoménu SEPULTURA, jak ho znám já a mraky dalších šílenců mě podobných. Produkce je rovněž o několik koňských délek někde jinde a skladby jsou výrazně promakanější. Jenže…už před lety se Max vyjádřil, že album není v souladu s očekáváními, která tenkrát měli. Proto jsem čuchal čuchal (ne člověčinu), že se Cavalera brothers pustí i do „Schizophrenie“.

Nejsem příznivcem přetáčení starých nahrávek, smrdí to kalkulem na sto honů. Jediné, co jsem schopen skousnout, jsou znovu natočené skladby v rámci vývěrových alb. Že v tomto ohledu udělám výjimku, a hned trojitou, jsem neočekával a vůbec jsem to nepovažoval za reálnou možnost. Tak mám, o co jsem si řekl a musím, přiznat, že nemožné se sem tam stává realitou. Málokterá přetáčka má tak natlakovaný obsah a citlivě pojatou produkci, že se rozmýšlím, která verze je vlastně lepší. Jednoznačnou opověď, jestli původní nahrávka jasně válcuje znovu natočenou verzi, nemám a mít nebudu, souboj argumentů pro a proti vychází na čistou remízu a tak to nechám jednou provždy. Podle momentálního rozpoložení sáhnu po jedné nebo druhé možnosti a problém s tím mít nebudu vůbec žádný. Nová tvář alba je díky hruběji pojaté produkci (a nejen díky ní) vzteklejší a útočnější, a to vzhledem k tomu, že původní nahrávka není žádný bylinkový čajíček, je ohromné plus pro všechny, kteří na staré Sepultuře vyrostli z pubertální vyrážky. A ti ostatní mají skvělou možnost ochutnat drtivou nakládačku přímo od zdroje, žádné generikum, bouchané sériově kdovíkde a ještě z posbíraných zbytků.

Chytit druhý dech není samozřejmost, zvlášť když jde o nesporný ikonický zápis do metalové historie a kde si toho ani není moc co dokazovat. Ano o smyslu udělat se „Schizophrenií“ to samé jako s předchozími deskami jsem neměl valná očekávání. Dokonce jsem utrousil jedovatou slinu, že se série nových verzí zastaví snad až u „Roots“. S tím bych už problém měl, a ne zrovna malý. „Schizophrenia“ je nejzazší bod, kam lze smysluplně zajít a neriskovat sebeparodii (ta kolem bráchů Cavalerovců, zákeřně kroužila už když vylezlo ven první znovu natočené album), které se stále daří vyhnout díky dechberoucí autenticitě. Nová tvář „Schizophrenie“ mě baví na chlup stejně jako desky předchozí, jen bych měl jedno soukromé přání – třikrát a dost, dál už ne a doufám, že to už zatím nikoho ze zainteresovaných nenapadlo.

Medyed

facebook.com/cavaleraconspiracy/

instagram.com/cavaleraconspiracy/