Recenze: CAVALERA – Morbid Visions /2023/ Nuclear Blast

„Bestial Devastation“ to nekončí, Max i Igorem si vzali do parády i kultovní plnometrážní debut a jak jsem se rozplýval nad přetočeným EP, tak se tetelím i teď. Buď už blbnu věkem, nebo se stalo něco, na co bych si před rokem nevsadil ani pětku po inflaci. Znovu natočená alba na devadesát procent ztrácí ksicht a duši, jakkoliv se povede vyladit produkční nectnosti původního vydání. Tady to ovšem neplatí ani náhodou. Stejně jako v případě „Bestial Devastation“ jsem si dal obě verze, tu původní z roku 1987 jako první a hned vzápětí následovala „reinkarnace“.

Mám rád dobový zvuk, ač působí ve více ohledech neohrabaně, ale sílu to má ukrutnou i po těch letech. Chce ale jít albu dost naproti, zvláště když máte sluch nastaven na současná zvuková kritéria. Potom máte sakra problém, který já nemám. Původní podoba „Morbid Visions“ má úžasnou atmosféru a magii, danou jednak momentem vzniku a jednak strhujícím nadšením a takovou tou primární nasraností mladých chcápků. Jedná se o naprosto zásadní album, uzavírající úvodní kapitolu SEPULTURY a neotřesitelný kult. Proto jsem vůbec nechápal, co tím vůbec bráchové myslí a o co jim jde, když přišli s rozhodnutím první dva zářezy do pažby natočit znovu. To prostě smrdělo průserem až za humna a já se na to moc nadšeně netvářil. Jak to nakonec dopadlo, už víte z mého předchozího výplodu.

Jako by si spící démon něčeho pořádně šňupnul a začal vyvádět jako zamlada. „Morbid Visions“ verze 2023, to je ukrutná jízda bez reálné vyhlídky, že na konci z té změti vylezete vcelku a příčetní. Jako čekal jsem leccos včetně sterilního bakelitového nesmyslu, ale takhle masakrózní řežbu ani v nejdivočejším snu! Zásadní podíl na tom, že deska má doslova zabijácký tah kupředul, má maximálně citlivý přístup k originální předloze při zachování a zdůraznění její podstaty. Ani nemusím nijak pátrat po tom, proč a nač, stačí stisknout „play“ a je jasno po pár taktech, a tak tomu je až do konce – počínaje „Morbid Visions“ a „Burn Me Dead“ konče. První housle hraje důraz na podstatu a uvolnění síly a potenciálu původních skladeb. Produkce zůstává sympaticky zašpiněná a zároveň je zvukově mohutná, žádné digitální úlety a nesmyslné umrtvovací pokusy se k mé radosti nekonají.

Pokud „Bestial Devastation“ a „Morbid Visions“ v původní podobě mohly někomu připadat zčásti nesmělé nebo snad rozpačité, tady máte ťafku přes celý úsměv a pořádný argument, co ve jménu SEPULTURA už tenkrát vězelo za sílu, která se zanedlouho projevila v plné šíři.

Medyed

facebook.com/cavaleraconspiracy/

instagram.com/cavaleraconspiracy/