Recenze: CATTLE DECAPITATION – Terrasite /2023/ Metal Blade Records

Tuhle kapelu si hýčkám jako své soukromé brutální velmistry. To pořadí není pevně stanoveno a nikdy nebylo úplně jasné, kdo je na prvním místě a kdo třeba na čtvrtém, spíš se jedná o úzký okruh death metalových kapel, které se mnou dlouhá léta dělají psí a veškeré další kusy. CATTLE DECAPITATION mají navíc ukrutnou tvůrčí formu co je znám a není alba, které by mě doslova nevypeckovalo na zavařeninu. Výjimkou není ani „Terrasite“, jakkoliv se předchozím albem „Death Atlas“ nastavená laťka zdála být jen obtížně překonatelná, „Terrasite“ se na ní dokáže minimálně posadit a pošilhává po novém pokusu o překonání výchozí výšky. Ono se nejedná jen o předchozí majstrštyk, ale i o další totální šlehu jménem „The Anthropocene Extinction“.  CATTLE DECAPITATION mají parádně vyrovnanou diskografii a těžko pro mě vybírat favorita. Postupem času se z nich stal hi-tech brutální stroj na bourání živočišné tkáně v masovém měřítku, který chytil zčernalou slinu na švédský způsob.

Pokud jsem přemítal, jestli se povede dorovnat sílu a vypiplanost „Death Atlas“, už k tomu není pražádný důvod. Od „Terrasite“ jsem dostal takovou nakládačku, že jsem si dlouho vzpomínal, čí vlastně jsem. Zeptat se mě někdo hned čí že jsem, byl bych schopen odpovědět, že z Kutný Hory koudelníkův syn. Ač nekompromisní brutalita, do stylu CATTLE DECAPITATION nenásilně pronikly technické finesy a precizní instrumentace bez toho, aby muzika zněla změkčile (v kontextu diskografie CATTLE DECAPITATION především) a podbízivě masové spotřebě. Sama precizní technika a brutální surovost by byly samy o sobě velmi fajn, „Terrasite“ však obsahuje nápadité a zabijácké riffy, nápaditost ve výstavbě skladeb můžeme vztáhnout na sakum prdum celé album. Že to nebude nějaká lehce nadprůměrná deska, na to jsem si byl schopen i vsadit, ale takhle těžkou frajeřinu jsem nečekal. Ono se mi to totiž líbí mnohem více, než „Death Atlas“. Zásluhu na tom má zčásti také to, že ho mám samozřejmě naposlouchaný úplně na dřeň a tohle je čerstvý matroš, který si časem teprve sedne a s tím logicky opadne i nával endorfinů. Jedno je jasné i během úvodní fáze – CATTLE DECAPITATION se nemotají v kruhu a dokáží se mnou stále mohutně zamávat a zároveň vytáhnout vedle zavedených postupů i věci předtím neslyšené. V mnoha pasážích mají velmi blízko ke švédskému black metalu, jindy by se mohli s klidem kámošit se špičkou death corové scény. Stylové přesahy byly více patrné už na „Death Atlas“, ale na „Terrasite“ postoupila pozvolná progrese prozatím nejdál. Každá z brutálních šleh má svůj vlastní neradostný mikrosvět a originální dávku jedu. Dohromady pak „Terrasite“ bez přehánění bere dech, moderní choutky neberou skladbám přirozenou neurvalost a živočišnou sílu. Jako bych byl svědkem soudného dne, připoutám řetězem k ústřednímu topení nějakým z pestré plejády sériových vrahů. Ono to je už stejně jedno, má mě ukončit globální katastrofa nebo nějaký magor. Po zbývající čas si znovu poslechnu „Terrasite“ a zanedlouho bude definitivně jasno.

Medyed

cattledecapitation.com/

facebook.com/cattledecapitation/

instagram.com/cattledecapitation/

​​​​​​​