Recenze: CATEGORY 7 - Category 7 /2024/ Metal Blade Records
Mám rád období 
ANTHRAX s Johnem Bushem, stejně jako ARMORED SAINT, tudíž další projekt, kde John figuruje, nemůžu nechat jen tak bez odezvy probublat kolem. Projekt je možná slabý výraz, stačí se podívat na sestavu CATEGORY 7 a je jasné, že se jedná spíše o all star band, od kterého se nečeká nic menšího než nadstandardní muziku. Že hvězdná sestava není nutně zárukou stejně hvězdného obsahu nahrávky, je zřejmý fakt. Sama sestava John Bush, Phil Demmel, Jason Bittner, Mike Orlando a Jack Gibson ještě předem negarantuje kvalitní album a v jakém světle se CATEGORY 7 uvedli, rozhodnou nakonec sami posluchači.
CATEGORY 7 mi v lecčem připomínají ARMORED SAINT a i ANTHRAX s Bushově éře, za dost možná může Johnův typický vokální projev a autorský rukopis. „Category 7“ však přichází s natolik svébytným a výbušným materiálem, že je částečná podobnost materiálu vlastně skoro nepodstatná a může představovat jistou výhodu, zvláště když máte Johna důkladně naposlouchaného a můžete se soustředit jen a pouze na přidanou hodnotu nad standardní rámec daného autorského rukopisu. Album má strhující drive od prvního poslechu, mám pocit podobný návštěvy u oblíbených příbuzných, ke kterým se nejezdí ze společenské povinnosti, ale kvůli vřelé atmosféře a především proto, že je vidět chcete. „Category 7“ je v pravém slova smyslu nespoutaný živel. Razantní a přesná rytmika, kousavé kytary a šťavnatá sóla, a konečně Johnův zpěv dohromady vytváří na jednu stranu chytlavou a rychle působící kolekci deseti útočných granátů, na tu druhou nepostrádá potřebnou trvanlivost, aby stejně rychle nevyčpěla. „Category 7“ zvládá postupně posluchačsky růst, což jsem upřímně ani moc nečekal, tedy ne v takové míře. Jistou nectností, která se nejvíce projevuje v počáteční fázi, je splývání jedné skladby do druhé a chvíli trvá, než jsem se začal více v albu orientovat. Na druhou stranu album neobsahuje příliš hluchých míst a šlape jako mistrovsky nastavený stroj na plné točky po celých 51 minut a grafice obalu toho moc nedluží – bouře na sedmém stupni není příliš přehnaný název. Trvalý tlak nepřerušuje ani závěrečná osmiminutová instrumentálka „Enter Stormen“, pro někoho to bude asi pouhé natahování stopáže a zbytečná exhibice – budiž, ale já si tu porci energie naplno užívám. Od té doby, co mě začala bavit sóla (podotýkám – smysluplná a v kontextu sklady funkční sóla), skladby tohoto ražení občas i cíleně vyhledávám.
Od „Category 7“ jsem čekal více osobitosti ve smyslu výraznější osobitosti, ale zklamán určitě nejsem a důvěrně známý výrazový „ksicht“ mi nijak zvlášť nevadí. Namísto výrazné originality nabízí ve vrchovaté míře živelnou energii, silné nápady a výborné instrumentální výkony. Na otázku, zda je to stále málo nebo ne, si budeme muset odpovědět každý sám. Za sebe jsem spokojen a na detaily schválně nekoukám. Nerad si totiž kazím přísun drobných radostí, protože těch velkých bývá trvalý nedostatek.
Medyed
Komentáře