Recenze: CATASTROFY - Taký je život /2021/ Support Underground
Zbojnická image je v čudu…
ale stojí to vážně za to!!! CATASTROFY svým nezaměnitelným způsobem pojali nové album jako poměrně osobní záležitost a přímé vyjádření ke strastem a šílenostem dnešních dnů a nemám vůbec strach, že jen tak ztratí na aktuálnosti a naléhavosti. CATASTROFY mi vždycky mluvili z duše a ani tentokrát nemám problém se s jejich postojem ztotožnit. Mám s nimi patrně dosti sladěnou povahu a přístup k životu nebo co já vím, možná je to všechno pouze o porozumění hudebnímu jazyku CATASTROFY, což je samo o sobě dostačující a potěšující.
„Taký je život“ není tak rozjuchané album jak jsme byli zvyklí, ke slovu se dostávají temnější odstíny každodenní existence, ovšem hravost a rozvernost se z muziky nevytratily. CATASTROFY, co pamatuju, nikdy nebyli taková tak bestiální a hrubá thrash metalová kapela. Do thrash metalového mustru se značně mísí hard corové, případně punkové prvky, zdroj svěžího průvanu, důvěrně známého z předchozí „Besnoty“. Atmosféra, jak už jsem se vyjádřiti ráčil, poněkud potemněla. Veškerá nápaditost však zůstala nedotčena a popolezla kousek kupředu. „Taký je život“ můžeme považovat za dost možná instrumentálně nejpromakanější album CATASTROFY, s riffy si kapela pohrála k maximální posluchačově spokojenosti. Ve spojení s drobnými kulišárnami ve struktuře skladeb a smysluplnými texty je sakra co poslouchat, kapela se rozhodně netočí v bludném kruhu jedné, dvou šablon a každá ze skladeb je něčím specifická od šťavnatého nářezu po punkově načichlý úprk, konče důrazným groovem, majícím kořeny možná až u „Sabatů“.
„Pod pieskovým kopcom“ bere čáru typickým směrem, CATASTROFY si nejde příliš splést, svébytné frázování a barva vokálu, šťavnatý a řezavý zvuk. Že mi CATASTROFY mluví z duše, je typickým příkladem zrovna text úvodní skladby, stačilo by jenom vyměnit místopisné reálie a seděl by i na mě…úvod je prostě skvělý. „Gdo si ty?“ šlape na výrazně plyn, dvojkytarový riffostroj strhává vše s sebou, pořád zůstává mraky místa na spoustu drobných vychytávek, na které jak přijdete, začnete se na ně až infantilně těšit. Tematicky parádní intro s inteligentní krasavicí a „Soros a pičoviny“ může odhalit mezinárodní spiknutí židů, zednářů, iluminátů, popelářů, kotelníků a akvarijních rybiček - název hovoří za vše - internet do každé rodiny a republice více univerzálních odborníků na cokoliv, to je naše agitace…pod tohle, pod ten kyselý úšklebek nad vymýváním mozků bych se zvládl podepsat. Není to sice o zbojnících, ale třaskavé je to luxusně!!! „Vojak v poli“ se láme do pomalého sunutí se vpřed, zvuk se zahušťuje, skladba dostává „sabatovský“ nádech a obsah textu dotváří pochmurnější podobu CATASTROFY. „Prasknuté čelné, nízky plat“ se rozjíždí parádně, téměř indie-rockově, což za chvíli není pravda, rozpoutá se solidní zemětřesení v pekle. CATASTROFY se rozběsnili jako dlouho ne, nicméně nezapomněli na nápadité fígle a neméně zručné riffy, s tou koňskou dávkou energie je to věru silný zážitek! „Výchova strachom“ pokračuje v běsnější thrashové linii, do té se vkrádají melodičtější elementy. Texty ze života (a hra na masnu to opravdu není) CATASTROFY perfektně sedly a nejen já se v nich nacházím. „Taký je život“ podtrhává spanilé tažení v závěru desky, a to je co říci, protože první polovina je velmi chutným chodem pro má ušiska. Ukrutný nářez, přesto plný černého humoru a boje rovnání se s tíhou všedních dní. Poslední - cover od DAVOVÉ PSYCHÓZY zvaný „Echo v raji“ jako jediný obsahuje folklórní motivy, je velice zdařilou tečkou alba, které si mě v rekordně krátkém čase omotalo kolem prstu, možná i rychleji, než „Besnota“. Je ze života…bez přílišného patosu, bez přepjaté agrese, maximálně UVĚŘITELNÉ.
Medyed
Komentáře