Recenze: CARNIFEX – Necromanteum /2023/ Nuclear Blast
Není deathcore 
jako deathcore, v případě CARNIFEX to platí především. Z deathcoru jsem nikdy nebyl vyloženě na větvi a zatím nic nenasvědčuje tomu, že se blíží bod zlomu. Nicméně našly se kapely, které mě, pokud jde o death metal a jeho deriváty značně konzervativního jedince, dokázaly rozmáznout o zeď. ALL SHALL PERISH už bohužel neexistují, WHITECHAPEL mi nějak vypadli z ucha, domácí scéna mi vcelku šmakuje (především zásluhou ANIME TORMENT) a zbytek světa se do mé komfortní zóny procpal v několika repre vzorcích, a to jmenovitě LORNA SHORE, THY ART IS MURDER (po nedávných událostech kolem zpěváka jsem zádumčivý) a minipeloton vedou již léta letoucí (přesněji od roku 2010) CARNIFEX. Kapela je typicky žánrově sevřená a výrazově téměř neměnná, ale jejich sympatická kotetérie s death metalem v průběhu let dostává mistrovskou fazónu.
CARNIFEX, ač se drží stylu jako švec svého kopyta, jsou poměrně variabilní, pokud jde o práci s atmosférou skladeb a poměrem deathcoru a death metalu ve svém muzice. Na rozdíl od „běžných“ deathcorových smeček zní CARNIFEX strašidelněji, temněji a čpí z nich smrt a fatální zmar na sto honů. Každá z jejich desek je poměrně specifická svou náladou a výjimkou není ani „Necromanteum“. Kromě brutálních sypaček, drtivých breakdownů se ke slovu dostávají výrazné melodie, které skladbám přidávají neskutečnou šťávu. Korunu všemu nasazují chytře zpracované orchestrální aranže, zesilující strašidelnou atmosféru. Pokud velmi s deathcorovýmí albu a vlastně i s deathcorem samotných hodně bojuji z důvodu jeho značné uniformity a šablonovitosti, s „Necromanteum“ nemám vůbec problém. Deathcorových vzorců si užijeme dosti i na něm, deska ovšem zní velmi svěže a organicky. Stejně jako k deathcoru má „Necromanteum“ stejně blízko k technickému death metalu, místy s nádechem orchestrálního black metalu, ať to působí sebevíc střeleně. Není to samozřejmě žádné třeskuté překvapení, s podobných ingrediencí je ukuto i předchozí album „Graveside Confessions“ a je to srovnatelný komplexní poslechový zážitek, ke kterému (pokud zrovna nejste expert na deathcore a to já rozhodně nejsem) je nutno se postupně proposlouchat, zcela určitě nepřijde na lusknutí prstů. Určitá trpělivost se na beton vyplatí – zpočátku skryté vrstvy, jakmile začnou působit plnou silou, mají sílu si posluchače omotat kolem prstu a mu obrazně řečeno ukousnout hlavu.
CARNIFEX jsou na „Necromanteum“ mohutní, pompézní, děsiví a stejně tak brutální a temně elegantní. Vypadá to jako několikanásobný protimluv, ale zkuste se v klidu do alba zaposlouchat a vyslechnout jej bez pauz na jeden zátah. Možná se budete bát v noci vyjít ven…
Medyed
Komentáře