Recenze: CARCASS - Torn Arteries /2021/ Nuclear Blast
Návrat CARCASS 
se povedl v poměrně velkém stylu. Předchozí album „Surgical Steel“ nedopadlo vůbec marně a to především ve srovnání s „Heartwork“, pro mě naprosto stylotvorným a nadčasových kusem. „Reek Of Putrefaction“, případně „Symphonies Of Sickness“ mi hodnotit nepřísluší, byť megakultovní desky, kolem mě tak nějak propluly a seštudované je nemám prakticky vůbec. „Torn Arteries“ je poněkud jiné, jiné než „Heartwork“, jiné než „Surgical Steel“. Přitom se nejedná o schizofrenní poletování v snaze se za každou cenu někam posunout. CARCASS jsou za všech okolností bezpečně identifikovatelní, díky svébytnému zvuku, originální hře Billa Steera a především typickému chrčení Jeffa Walkera, nicméně posun se udál a není úplně malý.
Z „Torn Arteries“, a to jsem měl pocit že mi asi hrabe a blbě slyším, čiší hard / stoner rocková atmosféra, přičemž CARCASS zůstávají v podstatě stále na stejně extrémní úrovni, jako byli na zmíněných albech. Jako čekal jsem leccos, ale takhle mistrnou kulišárnu bych nečekal ani s dvojkou v žíle. Korunu všemu nasazuje úchvatný obal, zeleninová koláž v podobě srdce je tím nejlepším a nejvýstižnějším popisem charakteru obsahu „Torn Arteries“. Stylová neuchopitelnost CARCASS tímto dostala nový rozměr, žhavé novátorství kapely je sice úplně přirozeně věcí minulosti, ovšem tahle cesta je velmi sympatická a uchu příjemná. CARCASS už nejspíš nemají ambice spojené s prudkým vývojem, mají přeci jen na hřbetě více jak tři dekády. Vývoj spojený s důstojným stárnutím je hodný ocenění snad ještě více - klasický zatěžkaný hard rock CARCASS začlenili do svého neopakovatelného výrazu s takovou zručností, že mi brada spadla. Zpočátku (tuhle recenzi jsem měl v plánu minimálně o měsíc dříve) jsem drobet nechápal, co způsobuje nadšené stavy kolegů z dalších webzinů, ano, „Torn Arteries“ mi od prvního poslechu připadalo jako velmi povedené album, ale něco bylo jinak a já nevěděl přesně, co ten zvláštní pocit z alba způsobuje a doprčic z čeho mnozí kolezi tak jančí?
Odpověď knížecího typu by zněla, že z „muziky“. To, že mě „Torn Arteries“ neposadilo okamžitě na pozadí, mělo daleko významnější vedlejší efekt v tom, že jsem mu věnoval potřebný počet rotací navíc. Co „Torn Arteries“ možná ztrácí v okamžitém účinku, s přehledem dohání v dlouhodobém úseku. Na albu mám co objevovat ještě tři měsíce po prvním seznámení. Široký stylové rozpětí zcela organicky propojené s typickým rukopisem kapely mi sice dalo poměrně dost zabrat, ale vyplatilo se. „Torn Arteries“ je posluchačský zážitek, který nemusí být srozumitelný úplně pro každého a nemalý počet posluchačů zanechá chladnými. To je však nezasloužený osud všech originálů a samorostů, a CARCASS originálem jsou a byli jím od počátku. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se CARCASS takto vytáhnou, překonají předchozí „Surgical Steel“ a budou téměř dýchat na záda klenotu „Heartwork“. Nemá v tomto případě vypichovat hitovky, byla by to jenom ztráta času a rovnalo by se to pouhému uvedení seznamu skladeb. Na „Torn Arteries“ slabou skladbu nenajdete, je to nehorázně kvalitní metalové obžerství z perfektních surovin, které vám možná zpočátku nemusí pasovat dohromady, je však jen otázka času, kdy tuhle desku nedáte z ruky.
Medyed
Komentáře