Recenze: BURNT OUT WRECK – Stand And Fight /2022/ Burnt Out Wreckords
Britská parta BURNT OUT WRECK 
na sebe příjemně upoutala pozornost již svým předchozím albem „This Is Hell“. Řízný hard rock, lehce hozený do australské fazóny, dostal koncem loňského roku další, neméně povedené pokračování. Forma je předem daná, o tom netřeba sáhodlouze diskutovat. BURNT OUT WRECK nejsou z těch kapel, které hledají nové obzory a další rozcestí, kudy by se rocková muzika měla ubírat, je jim příjemně v klasických vodách a svoji komfortní zónu si užívají na maximum.
„Stand And Fight“ v pravém smyslu deska na pohodu a nic, co na ní nepatří, tam prostě a jednoduše není. Lehkost a uvolněnost, s jakými sází do placu všechny klasické (a zároveň nesmrtelné) postupy a fígle, je zcela a beze zbytku odzbrojující. Za sebe jsem zpočátku sázel na své letité usazení v tradičním vnímání rocku a metalu jako na důvod proč se mnou tahle deska dělá psí kusy, ale to by samo o sobě nestačilo. „Stand And Fight“ je opravdu skvěle napsané album, kde se těžko hledá slabý a neduživý kus. Kombinace syrového rockového základu, zemitých riffů, chytlavé melodiky a šťavnatých sól se protla v ideálním bodě, skladby příjemně jiskří a udržují posluchače v napětí až do samotného konce desky. Těžko se mi z jedenácti songů vybírá absolutní hitovka, budiž srandou navíc že tomu bude za chvíli jinak v závislosti na tom, jak budu mít čím dál více album zažrané pod kůží. Momentálně se to má následovně: ty nejšťavnatější pecky jsou rovnoměrně rozesety od začátku do konce a je velmi obtížné hledat nějaký ten přešlap. Našlápnutá titulní „Stand And Fight“ nastavuje kvalitativní laťku na patřičnou výšku, pod kterou už se nepůjde. „Ain´t Done Nothing Wrong“ mi způsobuje solidní mrazení hned od prvního poslechu, koncentrovaná naléhavost a špetka melancholie dohromady vytváří velmi působivý celek, o kterém lze hovořit v případě „Pain & Suffering“, ta má ale úplně odlišnou atmosféru – je více důrazná a celkově nabroušenější. „Blood, Sweat And Tears“ by byla ve finále, pokud bych se snažil bez přemýšlení jmenovat jednu skladbu, která by měla charakterizovat aktuální tvůrčí formu BURNT OUT WRECK – silná ústřední melodie, parádní sólo a vynikající finále. „Take It Or Leave It“ jako dle mého názoru největší hukot na albu obstarává finále hodné vynikajícího alba, strhující groove se prolíná s šlapavými pasážemi, kdy je ze skladby vymačkáno maximum energie. Odlehčený závěr „I Am A Loser Too“ není vůbec špatný, na konec desky se hodí více než dobře. Ze začátku mi do uší tolik nelezla, ale tento „nijaký“ stav netrvá dlouho a už jsme kámoši.
Na to, že „Stand And Fight“ neobsahuje nic jiného než rockovou klasiku, působí velmi svěže a neopotřebovaně. Ať už sáhnete po jakékoliv skladbě, nikdy nešlápnete vedle a určitě se nebudete nudit. Nechci do detailu srovnávat „This Is Hell“ a „Stand And Fight“, budou do toho hodně mluvit čerstvé silné dojmy, ale hlodá ve mně dojem, že právě nyní je vše, jak má být. Do třetice všeho dobrého BURNT OUT WRECK dosáhli fáze „No fillers, just killers!“
Medyed
Komentáře