Recenze: BULLET RIDE - At The Gates Of Hell /2022/ Music Records
Francie byla, 
co je metal metalem, co do počtu kapel tak trochu paběrkující zemí, ale co scházelo na kvantitě, to bylo bohatě vyhrazeno kvalitou a originalitou kapel. BULLET RIDE sice nejsou tou kapelou, která by někam hranice metalu posouvala, ovšem jejich kombinace heavy a thrash metalu je bez přehánění zajímavá. Nijak bombastický a civilní projev jim dále dodává osobní a nenucenou tvář, což poslední dobou docela postrádám. BULLET RIDE navíc nakládají se stylovým mixem se sympatickým citem pro funkčnost a atmosféru, což se neprojevuje hned na první pokus, ale postupně vyvěrá na povrch, jak skladby zalézají do uší.
Při pohledu na obal desky jsem čekal spíše pravověrný thrashing nebo nějaký modernější derivát. Obsah samotný není jedno ani druhé, „At The Gates Of Hell“ vychází z heavy metalového základu s nemalou stopou thrash metalové ostrosti. Variabilní vokál Emmanuelle Dal Grande zvládá řadu poloh počínaje čistými polohami a konče solidním hrdelním chraplákem. Podobně se to má i s muzikou - pravidelná rotace melodického a přesto nabroušeného heavy výrazu a drsnějších elementů, jejichž poměr se neustále mění co skladbu, dodává BULLET RIDE na nesporné zajímavosti a svébytnosti. Po pár posleších mizí zpočátku slyšená těžkopádnost v některých pasážích, ta mě zprvu zlehka tahala za uši, nicméně jsem si na styl kapely rychle zvykl a není to nic, co bych považoval za nějaký přešlap. Spíše bych onu lehkou neotesanost viděl jako přednost, a to minimálně proto, že staví kapelu do pro mě příjemné roviny ve stylu necpaní se do šedé uniformity hlavního proudu. Naprostá dokonalost v technice i přednesu není vůbec nutná a v konečném důsledku může i dost výrazně uškodit, proto jsme kolikrát velice rád za to, že je to které album více od sekerky a od zářivého lesku nemám vypálený zrak.
Vedle jisté instrumentace (kapela se nestraní ani technických vychytávek) mě silně chytl pod krkem zvuk alba. „At The Gates Of Hell“ rozhodně není přeprodukované album, jeho zvuk je krásně živý, má parádní švih a radši si nepředstavuji, jak by deska vypadala po masáži nákladnou produkcí. Můžeme namítat, že dneska jsou zvukové možnosti někde jinde a vývoj se hnul o kus kupředu. Jenže technické standardy jsou věc jedna a charakter desky věc druhá. Obsah by rozhodně neměl utrpět ve prospěch formy a právě o dosti silném obsahu je tahle deska. Heavy a thrash prvky, dochucené nevtíravou melodikou, spolu bez problémů a trhlin spolupracují. Kombinace to není bůhvíjak revoluční, ale BULLET RIDE dali tomuto spojení originální příchuť, která nemá tendenci se rychle opotřebovat. Album má tendenci růst s každým dalším poslechem, výsledný dojem v porovnání s prvotní srážkou je málem nesrovnatelný. V tomto případě je všeliké kvaltování ke škodě, páč potom množství zajímavých momentů zůstane nepovšimnuto. A já jsem docela dosti zvědav, kam to bude pokračovat, protože „At The Gates Of Hell“ je rozhodně velmi nadějný debut.
Medyed
instagram.com/bullet_ride_official/
Komentáře