Recenze: BRUJERIA - Esto Es Brujeria /2023/ Nuclear Blast
Dávno, 
pradávno tému, co mi poprvé BRUJERIA přenastavila citlivost receptorů. Dostal jsem takovou pecku od jejich prvního alba, že jsem (pozitivně) poznamenán dodnes. Za své vzalo předsevzetí, že jsem z grindcoru a z extrémního metalu tak nějak vyrostl a už mi moc neříká. „Matando Güeros“ mi řádně rozsekalo místa, kde se nohy setkávají se zády a řeklo něco ve smyslu „jsi se asi po.… al? měkne ti mozek? Tady máš pořádný námrd a nekecej pitchowiny!“ Nehledě na až neuvěřitelné historky ve stylu, že se BRUJERIA skládá z mexických gangsterů a obchodníků s drogami, mi typický styl kytary napovídal, že skutečnost bude mnohem prozaičtější. Dina Cazarese jsem bezpečně poznal už tenkrát a když ke mně doputovalo info, že krom něj se v sestavě vyjímá krom dalších (Juan Brujo, Pinche Peach, Nicolas Barker se v sestavě vystřídala celá řada lidí) i Shane Embury, všechno to zapadlo dohromady.
„Esto Es Brujeria“, to je nehorázný mazec, který vám nedá vydechnout. Budete zpocení až na p…li a jestli vám neslezou nehty, to vám nedokážu slíbit. Neskutečně našláplý a strhující zvuk, drtivé riffy a zničující rytmika, to vás vypeckuje dřív, než stihnete říct marijuana. BRUJERIA nevydává desky jako na výrobním pásu, odstup mezi „Brujerizmo“ a předposlední „Pocho Aztlan“ je šestnáct let. Těch sedm let, než vyšlo „Esto Es Brujeria“, je vlastně nic moc čas. Když se navíc vytasíte s takovou mordou se silou tornáda, co víc si posluchač může přát? Neurvalý a z řetězu utržený projev ještě zesiluje jadrná španělština, bez které by to prostě nebylo ono. Navíc tu máme další hlásek, o který se postarala Jessica Pimentel, kterou budou znát ti z vás, kteří čučí na Netflix. Jessica je navíc hudebně aktivní, takže to není zas tak překvapivá volba. BRUJERIA míchají grind, groove a HC zcela unikátním způsobem a jejich více, než dvacetiletý kultovní status potvrzuje „Esto Es Brujeria“.
Roky přibývají, ale na síle skladeb to není slyšet ani náznakem. Příval hrubé energie spolu s poměrně pestrým výrazem vytváří chytlavou a stejně tak nápaditou smršť. Není to nic nového pod sluncem, BRUJERIA se drží svého vzorce pevně a neochvějně, ale dělá to s naprostou přesvědčivostí. Moderní, produkce „Esto Es Brujeria“ je jedním slovem vynikající, kapele parádně nabrousila pomyslné mačety. Úvodní titulka na mě vtrhla jako parta vymahačů výpalného a dala jasně vědět, že končí sranda a je třeba s touhle bandou počítat i po třiceti letech od debutu. Poté, co zazní trumpety, kecnul jsem si prdel…jestli to takhle bude pokračovat, bude to jízda. „Esto Es Brujeria“ nesází pouze na kulometnou zběsilost, střední a valivá tempa mají díky razantním bicím a doslova zabijáckým riffům mají stejnou sílu jako zuřivé pasáže. Stačí se nechat strhnout dusavou „Estado Profundo“ a budete mít jasno. Když hned poté dojde na totální výplach jménem „Bruja Encabronada“, dochází mi, že tohle není o vynesení trumfů na začátku a pak že to nějak dopadne. S „Tu Vida Loca“ si živě představuji brutální moshpit pod pódiem, ukrutná řežba, kterou nedají ani bakterie. Členitější a citelně pomalejší střední pasáž desky může na první poslech vypadat jako více vzduchu v trubkách, ale chyba – razance možná polevuje, nicméně jedovatá atmosféra ji nahrazuj více než zdatně. Punkově střižená „Covid-666“ vrací zpět přímočarou dynamiku a deska zase nabírá na otáčkách. „Lord Nazi Ruso“ se rozbíhá ztěžka, postupně nabírá na síle, aby končila totálně nadoraz. Temný závěr „Cocaina“ není nic jiného, než megabrutální cover „Cocaine“ od JJ Calea, respektive Erica Claptona – hodně zajímavý závěr strhujícího alba. Mám další nabíječku pro špatné dny, kdy potřebuji energii navíc. Muy bien, muchas gracias!
Medyed
instagram.com/brujeria_oficial/
Komentáře